Základní technické údaje: PzKpfw I Ausf. B

Posádka: 2, hmotnost: 6 t, rozměry: délka 4,42 m, šířka 2,06 m, výška 1,72 m, pohonná jednotka: zážehový 6válec Maybach  NL 38 TR o výkonu 100 k ( 75 kW ), výkony: nejvyšší rychlost na silnici 40 km/h, dojezd na silnici 140 km, brodění 0,58 m, stoupání 60 %, svislá překážka 0,36 m, příkop 1,4 m, pancéřování: 7 – 13 mm, výzbroj:  dva kulomety ráže 7,92 mm

V roce 1933 výzbrojní služba německé armády ( AWD ) definovala požadavky na lehké obrněné vozidlo o hmotnosti kolem 5 tun, které mělo sloužit k výcvikovým účelům. Podle stanovených požadavků postavilo prototypy pět firem. Po zkouškách výzbrojní služba doporučila k dalšímu rozpracování návrh firmy Krupp, která nadále pokračovala ve vývoji podvozku, zatímco práce na nástavbě byly svěřeny firmě Daimler – Benz. Vozidlo figurovalo v dokumentech výzbrojní služby pod krycím označením Landwirt scheftlicher Schlepper ( zemědělský traktor ), které mělo v době platnosti omezení plynoucích z Versailleské mírové smlouvy maskovat skutečný účel vozidla. Výrobu prvních 150 vozidel v červenci 1934 zajistila firma Henschel. Vozidlo dostalo označení PzKpfw I ( MG ) ( SdKfz 101 ) Ausf. A.

Poháněl jej zážehový motor Krupp M 305 o výkonu pouhých 57 k ( 42 kW ). Motor se při pohonu tanku neosvědčil a tak následující provedení Ausf. B mělo výkonnější pohonnou jednotku, kvůli které se prodloužila délka korby, a přibylo jedno pojezdové kolo. Ausf. B byl poněkud těžší, lepší motor mu ale propůjčoval rychlost až 40 km/h. Do výzbroje přišel PzKpfw I ( MG ) ( SdKfz 101 ) Ausf. B v roce 1935, kdy továrny opustilo přes 800 vozidel. Panzerkampfwagen I poprvé bojoval během občanské války ve Španělsku. Při vpádu do Polska v roce 1939 měli Němci ve výzbroji 1 445 těchto vozidel. V té době již bylo zřejmé, že PzKpfw I není způsobilý pro frontové boje, protože postrádá účinnou výzbroj a má nedostatečnou pancéřovou ochranu ( 7 – 13 mm ). Při obsazování Francie v roce 1940 jich bylo nasazeno pouze 523, mnohé další zůstaly v Německu a v Polsku. Koncem roku 1941 byly PzKpfw I vyřazeny z výzbroje frontových jednotek. V bojové službě zůstal déle pouze kleiner Panzerbefehlwagen I ( SdKfz 265 ), velitelské vozidlo na podvozku PzKpfw I.

Když PzKpfw I zastaral jako lehký tank, využil se jeho podvozek k plnění jiných úkolů. Na jeho bázi vznikl Munitions – Schlepper, transportér střeliva a jiného materiálu. Podvozek se dále uplatnil při stavbě samohybných 47 mm protitankových kanonů s československou výzbrojí ( Panzerjäger I ). Lafetace v pevné nástavbě kanonu umožnila jen omezený rozsah odměru. Tyto stroje sloužily na východní frontě a v severní Africe. S příchodem nových, mohutněji pancéřovaných tanků však rychle ztratily na významu. Na podvozek PzKpfw I se dokonce montoval 15 cm pěchotní kanon s příslušnou nástavbou. Mohutný kanon však přinesl značné přetížení podvozku. Těchto vozidel bylo vyrobeno jen 40. Věž tanku PzKpfw I byla umístěna uprostřed korby mírně vpravo. Její výzbroj představovala dvojice 7,92 mm kulometů, vezená zásoba střeliva činila 1 525 nábojů. Řidič měl své stanoviště v levém předním rohu korby.