Základní technické údaje: Bergepanzer Tiger (P)

osádka 4 , hmotnost: 51 t, rozměry: délka 6,9 m, šířka 3,38 m, výška 2,97 m, pohonná jednotka: dva vodou chlazené 12válce Maybach HL 120 TRM + 2x elektromotor Siemens D 1495a (230 kW), výkony: max. rychlost na silnici 30 km/h, v terénu 10 km/h, dojezd na silnici 150 km, v terénu 90 km, příkop 2,6 m, brodivost 1,2 m, pancéřování: čelní 100 mm, boční a zadní 80 mm, strop 30 mm, dno 20 mm, výzbroj: jeden kulomet MG 34 ráže 7,92 mm + jeden samopal

Jak je dnes již dobře známo, v soupeření firem Henschel a Porsche o přidělení zakázky na výrobu nového těžkého tanku pro německou armádu, zvítězila prvně jmenovaná. Profesor Ferdinand Porsche, jistý si svým budoucím úspěchem, ale zahájil ještě před koncem výběrového řízení přípravu k sériové výrobě svého nového obrněnce. Pro 90 již vyráběných vozidel se i přes porážku v soutěži ale nakonec využití přeci jen našlo.

30. listopadu 1942 byl dokončen projekt těžkého stíhače tanků Sd.Kfz.184 Panzerjäger Tiger (P), jinak známého jako Ferdinand, po dalších úpravách souvisejících s jeho prvním nasazením v bitvě u Kurska, Elefant. Stíhač byl vyzbrojen kanonem ráže 88 mm PaK 43/2 Sfl L/71.

Přestože se na začátku roku 1943 teprve začalo s adaptací původně tankového podvozku na stíhač tanků, objevily se rovněž návrhy na stavbu pomocných vozidel na stejném podvozku. Adolf Hitler již 5. ledna navrhl postavit tři stroje pod označením Rammpanzer Tiger (P), která měla být určena k rozbíjení zdí budov a čištění ulic od různých překážek. Tento návrh se ale nakonec svého uskutečnění nedočkal.

Druhý projekt na podvozku Porscheho výtvoru, který byl podán firmě Nibelunwerke 1. května 1943 již realizován byl. Podnik dostal nabídku postavit pět vyprošťovacích tanků určených k odtahu poškozených nebo uvázlých stíhačů tanků Fedinand/Elefant. Takovéto vozidlo bylo naléhavě žádáno důstojníky jednotek těžkých stíhačů. K odtažení jediného Ferdinandu/Elefantu byla potřeba až pětice těžkých polopásů Sd.Kfz. 9, nebo dva těžké tanky Tiger I. To samozřejmě nejen vyžadovalo velkou sehranost řidičů odtahových vozidel, ale nadále snižovalo bojeschopnost jednotky v případě nasazení bojových vozidel k vyproštění nebo odtahu poškozených stíhačů. Omezená možnost odtahu poškozených těžkých stíhačů tanků Ferdinand v bitvě u Kurska v létě 1943 se Němcům vymstila, když bylo z 89 nasazených strojů 39 ztraceno ( většina z nich měla přitom lehká poškození podvozku ). Na vozidlech použité pojezdové vozíky se dvěma pojezdovými koly byly přišroubovány ke korbě a jejich výměna nepředstavovala nijak složitou operaci, jenže pokud nebylo možné nepojízdné stroje opravit rovnou na bojišti nebo je evakuovat, osádky je musely opustit a samy zničit.

Projekt vyprošťovacího vozidla pod označením Bergepanzer Tiger (P) byl dokončen na začátku července 1943. Měl stejný podvozek jako stíhač tanků a rovněž jeho motory a chladiče byly umístěny ve střední části korby. Na ní byl jediný rozdíl oproti bojovým strojům, chybějící přídavný svislý plát na čelním pancíři. Namísto rozměrné nástavby s kanonem a zásobou munice kryla podvozek shora pancéřová deska, na níž stála menší nástavba. V její čelní stěně byla kulová střílna pro jedinou organickou zbraň vozidla – kulomet MG 34. Ve střešní desce nástavby byl umístěn okrouhlý průlez. V zadní části nástavby se nacházel další, převzatý z boční stěny věže středního tanku Panzer IV. Jediným ženijním zařízením byl jeřáb na levé straně korby o tahu 10 tun. Stačil na výměnu motoru nebo kanonu. K tažení poškozených, nebo uvázlých bojových vozidel se používalo lan přichycených na úchytech na čelní nebo zadní stěně korby. Mohutný pancíř vyprošťovacího stroje umožňoval evakuaci osádky poškozeného/uvázlého obrněnce i pod těžkou palbou. Vyrobená vozidla byla později opatřena antimagnetickou pastou Zimmerit, která bránila nepřátelským tankoborníkům přichytit na vozidla nálože.

První z celkem pěti objednaných vyprošťovacích tanků, byl k odeslání na frontu připraven v srpnu 1943. Nakonec byly vyrobeny jen čtyři stroje. Byly zařazeny do výzbroje pod označením Bergepanzer Tiger (P) Sd.Kfz. 184/2 a na podzim téhož roku poslány na východní frontu. Tam byly přiděleny 653. praporu těžkých stíhačů tanků. Jedno z vozidel se v roce 1944 dostalo v rámci 1. roty i na italské bojiště.