Základní technické údaje: SdKfz 7/1

Posádka: 10, hmotnost: 11,5 t, rozměry: délka 6,8 m, šířka 2,5 m, výška 3,3 m, pohonná jednotka: vodou chlazený 6válec Maybach HL 62 o výkonu 104,4 kW, výkony: max. rychlost na silnici 50 km/h, v terénu 20,7 km/h, dojezd na silnici 250 km, v terénu 100 km, brodivost 0,65 m, pancéřování: ( některé stroje ) kabina 8 mm, výzbroj: 20 mm čtyřkanon Flak 38 se zásobou 600 kusů střeliva + 1 800 kusů v připojeném přívěsu

Hlavním nedostatkem všech druhů protiletadlových kanonů ráže 20 mm byla malá palebná síla. O tomto problému se vědělo již před válkou. Poněvadž samotný kanon Flak 38 měl celkem dobré parametry včetně rychlosti střelby, bylo rozhodnuto namontovat na jednu lafetu čtyři hlavně ( dvě vedle sebe a dvě nad nimi ). Prototyp čtyřhlavňové sestavy označené Gerät 400 ( 2 cm Flakvierling ) byl 24. října 1939 předveden Adolfu Hitlerovi a již 21. listopadu přišla od Luftwaffe první objednávka na 100 vozidel.

Nosičem nového kompletu se stal 8tunový polopásový tahač SdKfz 7, protože zbraň podstatně vyšší hmotnosti, a navíc vybavená čelním pancéřovým štítem, potřebovala silné vozidlo. Lafeta čtyřčete byla umístěna nad centrální částí pásového podvozku na plošině, jejíž bočnice po stranách i vzadu byly při střelbě sklápěny.

První zakázka byla realizována od dubna 1940 do poloviny následujícího roku, poté výroba pokračovala volnějším tempem 10 kusů měsíčně. Teprve od srpna 1942 se výrazně zvýšil její objem a do jejího skončení v prosinci 1944 bylo expedováno 800 exemplářů této verze. Od roku 1942 také část vozidel dostávala pancéřované kabiny a chladiče. Teoretická kadence střelby byla až 1 800 ran/min, ale v praxi bylo dosahováno kolem 720 - 800 ran/min, což ještě stále poskytovalo dobré šance na zničení rychle letícího cíle. Vozidla SdKfz 7/1 byla organizována do čet disponujících 2 - 3 stroji. Tyto čety byly zařazovány k protiletadlovým rotám nebo bateriím vyzbrojeným protiletadlovými samohybkami SdKfz 10/5. Od roku 1943 byly stavěny baterie vyzbrojené výhradně 12 kusy SdKfz 7/1, byly však organizovány též individuální čety se 3 vozidly, které byly přidělovány štábním rotám německých tankových praporů.