Základní technické údaje: Turán II

Posádka: 5, rozměry: délka 5,50 m, šířka 2,44 m, výška 2,60 m, hmotnost: 18,2 t, pohonná jednotka: 8válcový benzinový motor WM Z – Turán o výkonu 260 k při 2 200 otáčkách za minutu, výkony: nejvyšší rychlost 45 km/h, dojezd 150 km, příkop: 2,20 m, brodění: 0,9 m, pancéřování: 13 – 50 mm, výzbroj: 75 mm kanon 41 M MÁVAG s 52 náboji + dva kulomety 34/40 AM se 3 000 náboji

Bojové zkušenosti získané na východní frontě jasně prokázaly nejen to, že lehké tanky a tančíky jsou jako bojová vozidla bezcenné, ale také skutečnost, že každý tank s dělem menší ráže než 75 mm bude v boji se sovětskými tanky ve velké nevýhodě. Generální štáb Honvédségu se proto ještě před 1. říjnem 1941 rozhodl, že v budoucích tancích Turán bude nutno použít dělo většího kalibru. Ačkoliv byly tyto tanky v nových organizačních tabulkách označovány jako těžké, jednalo se ve skutečnosti o střední tanky se75 mm dělem. Podle specifikací vydaných 7. května 1941 měl být Turán vybaven novou věží se 75 mm kanonem a těžkým kulometem ráže 12,7 mm, který vyvíjela firma Danuvia. Dělo mělo úsťovou rychlost 500 m za vteřinu a proti vertikální pancéřové 50 mm desce mělo být účinné do vzdálenosti 500 metrů. Pancéřování tanku mělo být zesíleno o 30 až 40 mm. Vozidla rovněž dostala přídavné pancéřové štíty na bocích korby a věže, podle vzoru německých zástěr Schürzen.

Podle nové organizace bylo pro budované jednotky potřeba 143 těžkých tanků. Prototypy jak tanků, tak nového tankového kanonu byly objednány v červnu 1941 od HTI. Výroba měla začít v prosinci 1942 a probíhat souběžně s výrobou tanků Turán I. Prototyp děla měl být dokončen v lednu 1942, aby jeho výroba v Diósgyöru mohla začít už v březnu. HTI byl také pověřen vývojem nové průbojné střely a nárazového granátu. V září 1941 se specifikace opět změnily, protože Danuvia oznámila, že nový těžký kulomet nebude hotov včas. Proto bylo rozhodnuto použít dva 8 mm kulomety jako v Turánu I. Prototyp nové věže s novým kanonem byl hotový v lednu 1942. Věž byla přijata, ale kryt děla praskl, takže první zkoušky s prototypem věže, konané mezi 19. a 22. únorem v Esztergomu, se mohly věnovat jen vnitřnímu uspořádání posádky ve věži, která byla stísněnější než u Turánu I. Komise také doporučila zlepšit otáčecí zařízení věže a umístění munice a radiostanice ve věži.

Na základě konečných zkoušek, konaných v květnu 1942 a zahrnujících střelbu z děla, byl tank přijat jako 41 M Turán, nebo Turán 75 rövid csövü ( s krátkou hlavní ). První tanky tohoto typu byly armádě dodány v květnu 1943, ale bez hlavní výzbroje. Prvních 28 tanků konečně dostalo kanony a jejich optiku v červenci 1943. Roty těžkých tanků zahájily s novými stroji výcvik na podzim roku 1943. Nová objednávka ministerstva obrany ze 4. července 1941 vyžadovala vyrobit místo 168 tanků Toldi II 90 tanků Turán II. Nakonec byla výroba všech 90 Turánů II svěřena firmě Weiss Manfréd a její podíl na produkci tanků Turán I byl rozdělen mezi firmy Ganz a MÁVÁG. Objednávka byla následně zvýšena na 102 vozidel. WM požadoval za každý tank 325 000 Pengö, ale konečná částka se v roce 1943 vyšplhala až na 428 254 Pengö.

Na podzim roku 1942, se objednávka zvýšila až na 382 vozidel. Firmy však protestovaly, že pro produkci tohoto rozsahu nemají dostatečné výrobní kapacity. Celková výroba činila 322 vozidel, z toho 127 v roce 1943 a 195 kusů v roce 1944. V květnu 1943 generální štáb rozhodl, že na jaře 1944 výroba všech variant tanku Turán skončí. Počet potřebných Turánů II byl snížen na 143 pro bojové jednotky a 79 vozidel pro výcvik a náhradní stroje. První 4 tanky opustily továrnu na ostrově Csepel 15. května 1943 a byly přiděleny 3. tankovému pluku. Do konce srpna armáda převzala jen 49 strojů. V září bylo 14 nových vozidel přiděleno praporům útočných děl. Na konci září 1943 bylo 74 vozidel dodáno armádě a v létě 1944, kdy výroba skončila, dosáhl celkový počet dodaných tanků čísla 180.