Základní technické údaje: Sexton

 Posádka: 6, hmotnost: 25,8 t, rozměry: délka 6,12 m, šířka 2,72 m, výška 2,44 m, pohonná jednotka: hvězdicový 9válec Continental o výkonu 400 k ( 298,3 kW ), výkony: nejvyšší rychlost na silnici 40,2 km/h, dojezd na silnici 290 km, brodivost 1,01 m, pancéřování: max. 32 mm, výzbroj: 25liberní houfnice

Počátkem roku 1941 Britská nákupní komise ve Washingtonu u Američanů zjišťovala, zda by se americký M 7 Priest mohl přezbrojit na 25 liberní britskou kanonovou houfnici. Britové vysoce hodnotili přednosti M 7, za zásadní nedostatek však považovali jeho výzbroj – houfnici ráže 105 mm, která tehdy nebyla britskou standardní ráží. Američané Britům vyhověli a vyráběli M 7 s 25 liberním kanonem. Samohybný kanon dostal označení T 51. Zároveň však Američané Britům oznámili, že nejsou schopni zajistit požadované množství zbraní, protože jsou plně vytíženi zakázkami vlastní armády. Britové se proto ohlíželi po novém výrobci. Zjistili, že Kanaďané postavili výrobní linky pro tank Ram, který byl však brzy ve výzbroji armády nahrazen tanky M 3 a M4. Ram se proto upravil pro instalaci 25 liberního kanonu a tak vznikl Sexton.

Sexton se svým pojetím podobal M 7 Priest, na vozidle se však provedla řada úprav podle britských požadavků. Pracoviště řidiče se přemístilo do pravého předního rohu korby. Sexton neměl výrazný pulpit, jeho bojový prostor byl otevřený, zakrytý pouze plátěnou plachtou, chránící interiér vozidla před největší nepřízní počasí. Sexton měl šestičlennou posádku, velkou část vnitřního prostoru zabíraly truhlíky se střelivem a osobními věci členů posádky. Více úložného prostoru nabízely schránky na zádi korby. Tloušťka pancíře dosahovala 32 mm. 25 liberní kanonová houfnice byla lafetovaná ve speciální kolébce, vyvinuté Kanaďany přímo pro Sextona. Kolébka dovolovala změnu odměru od 25° doleva a 18° doprava, což bylo velmi užitečné v boji s tanky. Sexton vezl 18 protipancéřových nábojů. Ve skutečnosti však Sexton této vlastnosti příliš nevyužíval. Sloužil prakticky výlučně jako zbraň polního dělostřelectva, vezl 87 trhavých a dýmových nábojů k podpoře obrněných divizí v severozápadní Evropě od roku 1944. Existovalo několik variant Sextonu, které odrážely výrobní změny, uskutečněné ve výrobních linkách montrealské lokomotivky v Soleru. Výroba pokračovala až do roku 1945, celkem vzniklo 2 150 vozidel.

Sexton byl zdařilou a spolehlivou kombinací zbraně a podvozku. O jeho kvalitách svědčí i fakt, že se s ním lze ještě dnes setkat ve výzbroji armád v nejrůznějších částech světa. Britská armáda používala typ až do konce 50. let. Na základě sloužících vozidel vzniklo jen málo variant. Některé Sextony byly upraveny na obojživelné, při přípravách na vylodění v den D, ale zřejmě žádný své plovací schopnosti neuplatnil. Podstatně častější bylo nahrazení houfnice stolem pro mapy a radiostanicemi. Tak vzniklo velitelské vozidlo Sexton Gun Position Officer, které bylo zpravidla jedno v každé baterii. V poválečných letech se některé Sextony dostaly do výzbroje států, které dávaly přednost ráži 105 mm, například do Itálie. V jejím případě se 25 liberní kanonová houfnice nahrazovala německými 105 mm houfnicemi.