Základní technické údaje: Otter

Posádka: 3, hmotnost: 4,96 t, rozměry: délka 4,50 m, šířka 2,16 m, výška 2,44 m, pohonná jednotka benzinový 6válec GM 270 o výkonu 104 k, výkony: max. rychlost 72 km/h, dojezd 420 km, pancéřování: příď a záď 12 mm, boční 6 – 8 mm, výzbroj: jeden kulomet ráže 7,7 mm, nebo protitanková puška Boys ráže 13,97 mm, některá vozidla kanon Oerlikon ráže 20 mm

Kanadská armáda v roce 1942 řešila problém nedostatku vhodných lehkých obrněných automobilů, určených k průzkumu. Řešením se ukázala výroba vlastního typu v domácích továrnách, přičemž vozidlo mělo svými parametry přibližně odpovídat britskému Humberu Scout Car. Za základ konstrukce byl zvolen dvounápravový podvozek firmy General Motors s náhonem na všechna kola a motorem uloženým vepředu. Vozidlo mělo trup svařovaný z pancéřových plechů silných na přídi 12mm, na bocích 6 – 8 mm a na zadní stěně od 6 – 12 mm. Z 12 mm silného plechu byla sestavena i otočná věž. Vrchní část věže zůstávala otevřená.

Vozidlo poháněl benzinový vodou chlazený 6válec General Motors 270. Převodovka byla čtyřstupňová s jednou zpátečkou. Palivová nádrž pojala 121 litrů. Obrněnec, jenž dostal označení Light Reconnaissance Car Otter Mk.I, se ukázal jako velmi pohyblivý, dosahující na silnici velmi slušné rychlosti přesahující 70 km/h. Standardní výzbroj představovala protitanková puška Boys ráže 13,97 mm, většinou však lehký kulomet Bren ráže 7,7 mm. Konstruktéři uvažovali i o verzi, nesoucí letecký automatický kanon ráže 20 mm, ta se však nakonec do sériové výroby nedostala. Britská armáda však u některých vozidel demontovala věž a na její místo vojáci instalovali 20 mm kanon Oerlikon. Posádku vozidla tvořili tři muži. Řidič s velitelem seděli v korbě vedle sebe, střelec ovládal zbraň ve věži. Sériová výroba se rozběhla v kanadské pobočce koncernu General Motors v Oshawě v roce 1942 a pokračovala do roku 1943. Celkem bylo vyrobeno 1 761 obrněných automobilů Otter.

Kanadské a britské jednotky je nasazovaly na všech bojištích. Ottery prováděly průzkumné akce v severní Africe, Itálii i v západní Evropě po spojeneckém vylodění v Normandii. Kanadská i britská armáda vozidla z výzbroje vyřadila do konce 40. let. Z válečných přebytků byly následně odeslány jako vojenská pomoc do řady zemí např.: Belgie, Nizozemska, Francie a Řecka. Francouzská armáda Ottery používala za bojů v Indočíně a po svém stažení přenechala část vozidel armádě jižního Vietnamu. Ten je použil ještě za bojů se svým severním sousedem během vietnamské války v 60. letech. Nizozemská armáda zase vozidla použila v boji proti hnutí odporu v Indonésii v letech 1945 – 1949. Na blízkém východě stroje používalo Jordánsko a Sýrie, a také tzv. Arabská legie. Všechny tyto síly Ottery použily v útoku na Izrael v roce 1948 za první arabsko – izraelské války. Kanadský obrněný automobil Otter patří k méně známým zástupcům obrněné techniky z období 2. světové války, přitom se však osvědčil na řadě bojišť a sloužil v celé řadě zemí ještě mnoho let. Rozhodně jej lze z tohoto pohledu řadit k úspěšným typům.