Základní technické údaje: Ram Mk. I

Posádka: 5, hmotnost: 29,5 t, rozměry: délka 5,79 m, šířka 2,895 m, výška 2,667 m, pohonná jednotka: zážehový hvězdicový motor Continental R – 975 o výkonu 400 k ( 298 kW ), výkony: nejvyšší rychlost na silnici 40,2 km/h, dojezd na silnici 232 km, svislá překážka 0,61 m, příkop 2,26 m, pancéřování: 25 – 89 mm, výzbroj: kanon ráže 57 mm + dva lehké kulomety ráže 7,62 mm verze ( Mk. II )

Při svém vstupu do 2. světové války v roce 1939 neměla Kanada žádné tankové jednotky. Výcvikové a prozatímní tankové jednotky musely být vybaveny vozidly z 1. světové války z amerických zdrojů. Nedlouho poté se Velká Británie informovala, zda by kanadský železniční průmysl dokázal vyrábět a dodávat tanky Valentine. Zvládnutí tohoto úkolu vyžadovalo od Kanaďanů značné úsilí, protože museli od základů vystavět potřebné výrobní kapacity. Valentiny však byly pouze pěchotní tanky, kdežto nové kanadské obrněné jednotky spíše potřebovaly výkonné stroje, které by mohly bojovat s obrněnci nepřítele.

V té době však vyhlídka na získání tanků z Velké Británie téměř neexistovala a Spojené státy nebyly ve válečném stavu, takže jedinou možností byla vlastní konstrukce a výroba. Tehdy se nabízela možnost výroby amerického středního tanku M3. Tato konstrukce později známá, jako Grant a Lee, měla své nevýhody. Výkonný tankový kanon byl lafetován ve střílně s omezeným rozsahem odměru. Konstruktérům však již byly známy výhody věžově lafetované výzbroje, která byla podstatně účinnější. Kanaďané se rozhodli převzít hlavní součásti korby, podvozku a poháněcí soustavy tanku M3 a na korbu umístili nově vyvinutou věž se 75 mm kanonem. V té době však nebyl žádný výrobce schopen zajistit dodávky většího počtu tohoto kanonu a tak se do věže instaloval dostupný 40 mm. Věž byla připravena pro případnou pozdější lafetaci výkonnější výzbroje, kterou se nakonec stal 6liberní ( 57 mm ) kanon.  

Zřízení výroby tanků bylo vrcholným dílem kanadského průmyslu. Prototyp vyjel z dílen montrealské lokomotivky koncem června 1941. Byl pokřtěn jako křižníkový tank Ram Mk. I ( beran ). Byl výborně dílensky zpracován a v jeho konstrukci se široce uplatnila technologie litého pancíře. Zavěšení kol a poháněcí soustava nezapřely svůj původ v tanku M3. Krátce po představení tanku byl jeho původně 2liberní kanon nahrazen 6liberním. Takto vyzbrojený tank dostal označení Ram Mk. II. Jeho výroba se rozběhla koncem roku 1941. Pomocnou výzbroj tvořily dva 7,62 mm kulomety, jeden spřažený s kanonem, druhý instalovaný v korbě. Brzy po zahájení výroby se na základní konstrukci postupně uskutečnily četné změny. Žádná z nich však neměla zásadní význam, protože původní projekt tanku byl vcelku zdařilý. Tloušťka pancíře se pohybovala od 25 mm do 89 mm.

Veškerá produkce tanku směřovala k nově vytvářeným kanadským  tankovým plukům. Mnohé z nich po svém vyzbrojení putovaly do Velké Británie. Tanky Ram se však nikdy nepoužily v boji. V polovině roku 1943 opouštěly výrobní pásy v amerických továrnách velké počty středních tanků M4 Sherman, vyzbrojených kanonem ráže 75 mm. A tak bylo rozhodnuto přezbrojit kanadské jednotky tanky M4. Tanky Ram proto sloužily pouze k výcvikovým účelům. Po stažení z výzbroje byla u mnoha strojů demontována věž. Tak vznikl Ram Kangaroo, což byl jednoduchý, ale účelný obrněný transportér, pro který se našlo použití při bojích v Evropě, následujících po vylodění v červnu 1944.  Některé Ramy s demontovaným kanonem sloužily jako dělostřelecká pozorovací stanoviště nebo velitelské tanky ( Ram Comand/Op ), jiné se přestavěly na vyprošťovací vozidla. Některé tanky se uplatnily při testech a při stavbě experimentálních vozidel. Na korbu se například pokusně umístil 94 mm protiletadlový kanon.

Největší přínos tanku Ram spočíval v tom, že se jeho korba stala základem pro konstrukci samohybného 25liberního kanonu, lafetovaného v jednoduché, shora otevřené nástavbě. Těchto vozidel nazvaných Sexton se pro potřeby armád Spojenců vyrobilo celkem 2 150. Výrobní linky tanků Ram tak svým dílem přispěly ke konečnému vítězství Spojenců ve 2. světové válce.