Základní technické údaje: PaK Stuart

Osádka: 4, hmotnost 17 tun, rozměry: délka 4,53 m, šířka 2,23 m, výška 2,47 m, pohonná jednotka: 7válec Wright Continental W – 670 – 9A o výkonu 262 k, výkony: max. rychlost na silnici 55 km/h, v terénu 29 km/h dojezd na slnici 120 km, pancéřování: čelní 25 až max. 44 mm, boční 25 mm, záď 15 mm, výzbroj: kanon PaK 40 ráže 75 mm + jeden kulomet ráže 7,62 mm

Po bitvě v oblasti Šibeniku v roce 1944 ztratila 1. tanková brigáda Titovy Národní osvobozenecké armády několik z dodaných amerických lehkých tanků M3A3 ( celkem bylo jugoslávským partyzánům dodáno 56 těchto obrněnců ). Vozidla která měla poškozeny věže, ale korby a vše ostatní zůstalo použitelné, nesměla zůstat nevyužita, navíc se ukázalo, že dostat od Spojenců nové věže, je poměrně logistický problém.

Jugoslávští technici od 1. tankové brigády se proto rozhodli přestavět ve svých dílnách v loděnici v Šibeniku část vozidel podle vlastního projektu. Celkem 5 Stuartů bylo podrobeno přestavbě, která dala vzniknout dvěma pozoruhodným strojům. Prvním byl stíhač tanků PaK Stuart nesoucí výkonný německý 75 mm protitankový kanon, jenž byl postaven ve 3 exemplářích, druhým se staly 2 stroje tzv. FlaK Stuartu, které byly vyzbrojeny německým protiletadlovým čtyřčetem Flakvierling 38 ráže 20 mm.

Trup stroje zůstal u obou variant beze změn, vozidlo spočívalo na typickém podvozku, tvořeném na každém boku hnacím a napínacím kolem, třemi kladkami a čtyřmi pojezdovými koly, sdruženými po dvou na společné závěsy. Pohonnou jednotku představoval benzínový 7válec Wright Continental W – 670 – 9A o výkonu 262 koní při 2 400 otážkách za minutu, který vozidlům umožňoval na pevném povrchu dosáhnout rychlosti až 55 km/h.

Pancéřování PaK i FlaK Stuartů bylo stejné jako u standardních tanků, tedy příď 25 – 44 mm, boky 25 mm a záď 15 mm. Výzbroj stíhače tanků představoval německý protitankový kanon PaK 40 ráže 75 mm se zásobou 25 nábojů + jeden kulomet Browning ráže 7,62 mm. Účinnou zbraň Jugoslávci obestavili ochrannými pancéřovými deskami odebranými z kořistního německého polopásu, pravděpodobně Sd.Kfz 251, které kryly zbraň a její obsluhu z boků a částečně zepředu, kde navazovaly na pancéřový štít děla. Zezadu a shora zůstával bojový prostor otevřený.

Všechny tři stíhače tanků se aktivně zúčastnily bojů v oblasti Šibeniku a také Mostaru. Úspěšně bojovaly až do konce války, kterou zakončily v Terstu. Po válce pravděpodobně dosloužily při výcviku a poté byly sešrotovány. Prakticky stejný osud čekal i dva protiletadlové jugoslávské Stuarty. Ty se mj. zúčastnily bojů o Knin.