Základní technické údaje: Modello 32

Posádka: 3, hmotnost: 11,5 t, rozměry: délka 4,97 m, šířka 1,81 m, výška 1,9 m, pohonná jednotka: zážehový motor Fiat 643 o výkonu 55,9 kW, výkony: max. rychlost na silnici 22 km/h, příkop 2 m, kolmá překážka 0,75 m, brodění 1 m, pancéřování: kolem 7 mm, výzbroj: houfnice ráže 45 mm, max. čtyři kulomety Fiat 14 ráže 6,5 mm

Vývoj tanku označovaného v italské armádě jako střední, byl zahájen již počátkem 30. let. Je nutno poznamenat, že Italové považovali za střední tanky vozidla o hmotnosti 5 - 15 tun, v roce 1940 byla dolní hranice zvednuta na 8 tun. Podle světových kritérií byly takové tanky klasifikovány jako lehké. Výsledkem vývoje byly dva prototypy.

První byl v roce 1935 postavený tank L6 s kanonem Vickers - Terni L/21 ráže 37 mm, který se však sériově začal vyrábět s kanonem Breda ráže 20 mm. Ten se poté stal standardním průzkumným tankem italské armády. Druhý prototyp průlomového tanku ( italsky Carro di rottura ) Carro Armato 32, vyrobený v roce 1932, zůstal naproti tomu pouze ve stádiu pokusného vozidla. Tento obrněnec, jehož bojová hmotnost dosahovala až 11,5 tuny, byl spíše samohybným dělem než tankem.

Jeho primární výzbrojí byla houfnice ráže 45 mm, instalovaná v kulové lafetě v čelní pancéřové desce nástavby. Zkoušeny byly patrně i další varianty výzbroje, např. kanon ráže 37 mm, který byl téměř identický s kanonem používaným ve francouzských Renaultech FT - 17. Doplňkovou výzbroj vozidla tvořily tři až čtyři kulomety Fiat 14 ráže 6,5 mm, z nichž jeden byl umístěn v čelní pancéřované desce vlevo vedle houfnice, další dva se nacházely v kulových lafetách v bočních průlezech.

K pohonu obrněnce sloužil řadový zážehový motor Fiat 643 o výkonu 55,9 kW ( 75 HP ), který stroji umožňoval dosáhnout na silnici maximálně rychlosti 22 km/h. Podvozek vycházel do jisté míry z britského tanku Vickers 6 ton. Na bocích korby byly na nápravách zavěšeny dva páry vozíků, přičemž v každém vozíku se nacházela tři dvojitá pojezdová kola zavěšená na vahadlech a odpružená pérovými tlumiči. Pohon byl přenášen na přední kola. Zadní kola sloužila k napínání pásu, podpíraného dvěma kladkami.

V bojových podmínkách bylo plánováno stroje opatřovat pancéřovaným krytem podvozku, což by však značně zvyšovalo váhu a snižovalo celkové výkony vozidla. Pancíř vozidla byl velmi slabý na všech partiích a chránil posádku maximálně proti palbě z ručních zbraní a střepinami granátů. V každém případě byl obrněnec označovaný také jako Modello 32 považován za zkušební vozidlo, které mělo být základem k vyvinutí mnohem pokročilejších konstrukcí.