Základní technické údaje: M 1927 a 1928

Posádka: 4, hmotnost: 4,8 t, rozměry: délka: 4,87 m, šířka 1,80 m, výška 2,43 m, pohonná jednotka: motor Crossley o výkonu 34 kW, výkony: max. rychlost 60 km/h, dojezd na silnici 177 km, pancéřování: čelní, zadní a boční 9 mm, stropní 5 mm, dno korby 3 mm, výzbroj: kanon Hotchkiss ráže 37 mm + jeden kulomet ráže 7,7 mm

V roce 1927 probíhal v Estonsku vývoj vlastního obrněného automobilu, vycházejícího ovšem ze základnu v podobě dovezeného podvozku. Ten pocházel z britských nákladních automobilů Vickers Crossley, dvounápravové konstrukce a koncepce 4x2. Obrněnec dosahoval na silnici rychlosti až 60 km/h.

Na podvozku vznikla nástavba z rovných nýtovaných pancéřových plechů, v přední části chránily motorové lože a pak přecházely do stěn bojového prostoru. Bočnice byly zcela rovné, zešikmená byla jen čelní stěna před sedačkou řidiče a zadní stěna. Do vozidla se nastupovalo obdélníkovými dveřmi na bocích. Pancéřové plechy měly největší šířku 9 mm a byly do země dováženy ze Švédska.

Stropní pancíř o síle 5 mm nesl plně otočnou věž osmibokého půdorysu se zešikmenými stěnami. V čelní desce se nacházel otvor pro lafetaci kanonu Hotchkiss ráže 37 mm. Sekundární zbraní byl kulomet ráže 7,7 mm v čelní desce korby. Část obrněnců byla určena pro policejní službu, a tak byl kanon nahrazen druhým kulometem téže ráže. Posádku vozidla tvořili čtyři muži, řidič a střelec z kulometu v korbě, zatímco velitel, který byl zároveň střelcem z kanonu a nabíječ pracovali ve věži.

Výroba dala v roce 1927 tři obrněné automobily. Během následujícího roku bylo zkompletováno dalších devět jen mírně upravených strojů. První verze dostala označení M 1927, druhá M 1928. Všech 12 postavených obrněnců sloužilo po celou dobu existence nezávislého estonského státu. Po okupaci země Rudou armádou byla všechna vozidla Sověty zabavena a s největší pravděpodobností byla používána k výcviku a policejní službě.