Základní technické údaje: LT vz. 35

Posádka: 4, hmotnost: 10,5 t, rozměry: délka 4,9 m, šířka 2,159 m, výška 2,209 m, pohonná jednotka: zážehový vodou chlazený 6válec Škoda o výkonu 120 k ( 89 kW ), výkony: max. rychlost na silnici 40 km/h, dojezd na silnici 193 km, brodění 0,8 m, stoupání 60%, svislá překážka 0,787 m, příkop 1,981 m, pancéřování: 8 – 35  mm, výzbroj: 37 mm dělo Škoda vz. 34, dva těžké kulomety ZB vz. 37

V říjnu 1934 československá armáda objednala stavbu dvou prototypů středního tanku nazvaného S – 11 – a nebo T – 11. Prototypy byly dokončeny v následujícím roce, kdy rovněž začaly jejich armádní zkoušky. Testy brzy odhalily řadu nedostatků způsobených uspěchaným vývojem. Stroje trpěly sklouzáváním pásů, rozpadáním nýtových spojů pancířů a dalšími závadami. Armáda nečekala na vyřešení potíží a v říjnu 1935 objednala dodávku prvních 160 vozidel. V následujícím roce dodal výrobce prvních pět tanků. U nich se za provozu vyskytlo tolik závad, že se vrátily firmě Škoda k přepracování. Československá armáda objednala dalších 138 strojů, kterým přidělila označení LT. vz. 35. Rumunsko objednalo 136 tanků, které v jeho armádě sloužily jako tanky R – 2. Postupně se tanky zdokonalily a získaly si poměrně dobrou pověst. Po okupaci Československa převzali zbývající tanky Němci a přidělili jim označení PzKpfw 35 ( t ).

Přímo pro německou armádu vyrobily Škodovy závody dalších 219 tanků. Německá armáda trpěla začátkem války kritickým nedostatkem vlastních tanků. Například 6. tanková divize byla v roce 1940 při svém tažení do Francie vyzbrojena pouze lehkými tanky PzKpfw 35 ( t ). Tanky pokračovaly ve službě až do roku 1942. Poté byla většina z nich upravena pro plnění jiných úkolů. Na jejich základě vznikly například tahače minometů, dělostřelecké tahače nebo servisní vozidla tankových praporů. Často se zapomíná, že Československo před 2. světovou válkou patřilo k největším vývozcům obrněných vozidel a dělostřeleckých tahačů. Svoji vojenskou techniku vyváželo do Rakouska, Bulharska, Maďarska, Litvy, Peru, Rumunska, Švédska, Švýcarska a Turecka.

Korba tanku LT vz. 35 byla snýtována z pancéřových plátů tloušťky 12 – 35 mm. Místo řidiče bylo v pravém předním rohu korby. Po levé straně bylo místo kulometčíka, obsluhujícího 7,92 mm kulomet ZB vz. 35 nebo vz. 37. Ve věži umístěné uprostřed korby bylo stanoviště velitele/střelce z kanonu a nabíječe/ radisty. Tank vezl 72 nábojů ráže 37 mm a 1 800 nábojů pro kulomet. Motor a převodovka byly umístěny vzadu. Převodovka měla šest stupňů pro jízdu vpřed a jeden pro jízdu vzad. Na obou bočních stranách měl tank osm pojezdových kol ( zavěšených na kolébkách po dvojicích  ). Hnací kolo bylo vzadu, napínací vpředu. Horní část pásu podpíraly čtyři kladky. Neobvyklým prvkem bylo doplnění převodovky a řízení tlakovým posilovačem, který usnadňoval práci řidiči a umožňoval tak cestování na velké vzdálenosti poměrně vysokou rychlostí. Při velmi nízkých teplotách panujících na východní frontě však měli Němci s posilovačem problémy.