Základní technické údaje: Deacon

Posádka: 5, hmotnost: 12,00 t, rozměry: délka 6,49 m, šířka 2,77 m, výška 2,92 m, pohonná jednotka: 6válcový diesel AEC A. 173 o výkonu 95 k, výkony: max. rychlost 31 km/h, dojezd 250 km, pancéřování: 6 – 20 mm, výzbroj: protitankový 6liberní kanon ( ráže 57 mm )

Těžké boje v horkých pouštích severní Afriky vyvolaly na britské straně požadavek na samohybné dělo s velkým jízdním dosahem, schopné zdolávat náročný terén. Od nového vozidla se očekávala schopnost boje s obrněnými vozidly nepřítele i alespoň pasivní ochrana posádky.

Za základ nového typu byl vybrán terénní nákladní automobil AEC Matador s náhonem 4 x 4, u něhož zmizela dosavadní kabina i přepravní plošina. Kabinu nahradila uzavřená hranatá řidičská budka s čelním průzorem, svařovaná z rovných plechů, za ní byla vybudována dělostřelecká plošina. Vozidlo poháněl 6válcový vodou chlazený dieselový motor AEC A. 173 o výkonu 95 koní. Vzhledem k zatížení pancéřováním a zejména střeleckou věží dosahoval stroj rychlosti pouze 31 km/h, byl ale schopen bez natankování urazit vzdálenost až 250 kilometrů, jeho palivová nádrž pojala 150 litrů paliva.

Výzbroj Deaconu tvořil protitankový kanon 6 pdr QF Mk. I ráže 57 mm, vystřelující průbojný granát AP, nebo trhavý HE. Maximální dostřel činil 4 750 m. AP dosahoval úsťové rychlosti 853 m/s a HE 727 m/s. Průbojný AP byl schopen na vzdálenost 1 000 m probít pancéřovou desku silnou 60 mm. Zásoba vezené munice činila 57 kusů střeliva. Kanon byl umístěn v otočné věži, zezadu otevřené, snýtované z rovných ocelových plánů. Čelní štít byl skloněný, což zvyšovalo pasivní ochranu obsluhy. Vzhledem ke konstrukci automobilu nemohlo dělo střílet dopředu, kde mu stála v cestě kabina řidiče. Posádka, která byla pětičlenná, tedy před zahájením palby musela zaujmout s vozidlem vhodnou pozici.

Po zkouškách prototypu byla schválena sériová výroba, která v průběhu roku 1942 dala 175 vozidel, označovaných bojovým jménem Deacon. Dostávaly je výhradně jednotky na severoafrickém bojišti. Přestože se jednalo v podstatě o nouzovou přestavbu, staly se Deacony vítanou posilou v bojích s německými a italskými obrněnci. Po skončení africké kampaně však bylo zřejmé, že tato samohybná děla nemají dalšího využití. Pro boje na evropském kontinentu se zcela zjevně nehodila, navíc kanon ráže 57 mm se brzy ukazoval jako nedostatečně účinná protitanková zbraň. Vozidla poté sloužila u zabezpečovacích jednotek v severní Africe, většina ale byla v roce 1943 prodána do Turecka. Zde byly z výzbroje vyřazeny krátce po skončení 2. světové války.