Základní technické údaje: Car Scout Daimler Mk.I

Posádka: 2, hmotnost: 3 t, rozměry: délka 3,226 m, šířka 1,715 m, výška 1,50 m, pohonná jednotka: zážehový 6válec Daimler o výkonu 55 k ( 41 kW ), výkony: největší rychlost na silnici 88,5 km/h, dojezd na silnici 322 km, brodivost 0,6 m, pancéřování: max. 30 mm, výzbroj: jeden kulomet Bren ráže 7,7 mm

Koncem 30. let se britská armáda soustředila na mechanizaci vojsk a výstavbu prvních obrněných divizí. Pro výzbroj svých jednotek požadovala malý průzkumný vůz s pohonem všech čtyř kol, který by plnil obecné úkoly spojení a průzkumu. Tři společnosti, BSA, Morris a Alvis, postavily prototypy, které se zúčastnily srovnávacích zkoušek. Ze tří porovnávaných konstrukcí vyšel vítězně projekt BSA. V květnu 1939 společnost získala od Válečného úřadu první zakázku na 172 průzkumných automobilů Daimler Mk.I, mnohé další následovaly.

V době udělení zakázky projekt převzala společnost Daimler, proto automobil Daimler Mk.I. Při udílení původního příkazu k výrobě Válečný úřad stanovil, že průzkumný vůz musí mít lepší pancéřovou ochranu. Původní provedení chránilo svoji posádku pouze čelním pancířem. Na základě požadavků úřadu byla doplněna pancéřová ochrana a sklopná střecha nad prostorem pro posádku. V důsledku změn však vzrostla hmotnost vozidla, které tak muselo být vybaveno robustnějším podvozkem a výkonnějším motorem. Upravené vozidlo neslo označení Daimler Mk.IA. V této podobě sloužil průzkumný automobil Daimler po řadu let prakticky beze změn. Vyznačoval se jednoduchou konstrukcí, od verze Mk.II měl trvalý pohon všech čtyř kol a řízená kola přední nápravy. Motor byl umístěn vzadu. Dva členové posádky seděli vedle sebe v otevřeném vnitřním prostoru, který shora chránila pouze sklápěcí střecha. Provedení Mk.III již střechu nemělo, neboť ze zkušeností vyplynulo, že se používá jen zřídka. Jedinou výzbrojí vozidla byl 7,7 mm kulomet Bren, se kterým se střílelo z poklopu na přední straně nástavby. Některá vozidla byla vybavena i jiným zařízením, například lafetou pro montáž protiletadlového kulometu.

Průzkumný automobil Daimler se osvědčil jako velmi odolný a spolehlivý malý vůz. Jako jedno z mála vozidel se mohl chlubit tím, že ve službách armády i ve výrobě zůstal po celou dobu trvání 2. světové války. Byl mnohostranně využitelný i u jiných než průzkumných jednotek, pro které byl původně určen. Dělostřeleckým jednotkám sloužil jako pohyblivé pozorovací stanoviště, u ženijních jednotek se uplatnil při vyznačování minových polí a míst pro zřízení mostů. Často se používal jako velitelské nebo spojovací vozidlo. K plnění úkolů spojení a průzkumu jej rovněž používaly jednotky mechanizované pěchoty. Nehledě na své zařazení dokázaly Daimlery vždy překonávat velké vzdálenosti, přičemž byly nenáročné na údržbu a vždy připravené k použití. Kromě britské armády je  měly ve výzbroji i jiné armády Britského společenství národů. Vozidla sloužila u některých armád ještě dlouho po skončení války. Britská armáda si mnohé ponechala až do poloviny 50. let, poté však jejich počty významně snížila. Průzkumné automobily Daimler jsou dnes ceněnými sběratelskými exempláři a nepřekvapilo by, kdyby se ještě dnes ve výzbroji některé armády našly bojeschopné stroje.