Základní technické údaje: AEC Armoured Command Vehicle 4 x 4

Posádka: 7 – 8, hmotnost: 12,2 t, rozměry: délka 6,10 m, šířka 2,36 m, výška 2,90 m, pohonná jednotka: 6válcový diesel AEC 287 o výkonu 95 k, výkony: max. rychlost 60 km/h, dojezd 450 km, pancéřování: 10 – 12 mm, výzbroj: kulomet ráže 7,62 mm

Velká Británie se v letech 2. světové války stala jedinou zemí, která vyráběla speciální obrněné automobily, určené k práci vyšších velitelů a štábů. V ostatních zemích byla totiž obrněná vozidla tohoto druhu pouze přestavována z běžných standardně zavedených obrněných transportérů, nebo tanků.

Britové pracovali na návrhu vozidla již v roce 1941. Práce vedla firma AEC ( Associated Equipment Copany ), která za základ použila podvozek vlastního terénního nákladního automobilu AEC Matador. Pohonnou jednotkou se stal 6válcový diesel AEC 287 o výkonu 95 koní. Vlastní výzbroj tvořil jeden kulomet ráže 7,62 mm. Nepředpokládalo se však nasazení vozidla do přímého boje, muži, jimž poskytoval ochranu, z něj měli řídit boj z vhodného postavení za frontovou linií. Vnitřní prostor byl rozdělen na přední část, kde měl místo řidič, pracoviště dvou operátorů radiostanic a štábního prostoru s mapovým stolkem. Zde mohlo působit 4 – 5 důstojníků. V porovnání s jinými obrněnými vozidly bylo jejich pracoviště skutečně pohodlné, což obrněnci vysloužilo přezdívku Dorchester ( podle luxusního hotelu v Londýně ), jež se postupně stala i bojovým jménem.

Vozidlo se vyrábělo ve dvou základních provedeních. Dorchester Mk. I byl vybaven radiostanicí s vysokým výkonem a velkým dosahem. Mk. II nesl méně výkonnou aparaturu pro spojení s velitelstvím. Několik vozidel bylo vybaveno prostředky a příslušenstvím ženijních jednotek, vezly kompresor, pneumatické kladivo a další specializovanou výbavu. První vozidla převzala britská armáda v roce 1941. Výroba probíhala až do roku 1944. Do té doby bylo smontováno 415 Dorchesterů. Britové je nasazovali během celé kampaně v prostoru severní Afriky. Po porážce sil Osy na africkém bojišti, je britské jednotky používaly i na italské a později francouzské frontě.

Celkem 7 vozidel převzala australská armáda, která je využívala u jednotek v severní Africe a později i v samotné Austrálii. Zde Dorchestery dosloužily v roce 1955. Jednotky německého Afrikakorpsu ukořistily v průběhu bojů v afrických pouštích celkem tři stroje, které si za své štábní vozy vybrali významní němečtí velitelé. Typ Němci označovali vlastním jménem Mammoth. Původně je používali generálmajor Gambie – Parry, jenž velel 2. obrněné divizi, generálporučík Sir Phillip Neame, velitel 8. britské armády a třetí stroj používal jeho zástupce generálporučík Sir Richard O´Connor. Stojí za připomenutí, že dva z kořistních Dorchesterů dostaly i osobní jména podle populárních postaviček z knih spisovatele Wilhelma Busche. Jeden Němci nazývali Max a druhý Moritz. Max se stal vozidlem samotného Erwina Rommela ( původně to byl O´Connorův automobil ), Moritz byl přidělen generálporučíku Ludwigu Crüwellovi. Třetí bezejmenný automobil dostal generálmajor Johanes Streich.