Základní technické údaje: Tetrarch

Posádka: 3, hmotnost: 7,6 t, rozměry: celková délka 4,305 m, délka korby 4,115 m, šířka 2,31 m, výška 2,121 m, pohonná jednotka: zážehový 12válec Meadows o výkonu 165 k ( 123 kW ), výkony: nejvyšší rychlost na silnici 64 km/h, nejvyšší rychlost v terénu 45 km/h, brodění 0,914 m, příkop 1,524 m, pancéřování: 4 – 15 mm, výzbroj: 2liberní kanon + lehký kulomet ráže 7,92 mm

Původní označení tanku Tetrarch bylo lehký tank Mk.VII. Jednalo se o vlastní návrh firmy Vickers, který navazoval na předcházející konstrukce výrobce. První prototyp vznikl v roce 1937. V roce 1938 se začalo s testy, které ukázaly, že se nové vozidlo nevyznačuje nijak mimořádně dobrými vlastnostmi. Některé parametry tanku však byly slibné a tak se pokračovalo v testech, které by mohly případně přinést výrobní objednávku. Ve své původní podobě se tank, nazývaný postupně Purdah, A 17 a nakonec Tetrarch, od starších tanků lišil podvozkem se čtyřmi pojezdovými koly velkého průměru na obou bočních stranách vozidla. Věž byla umístěna uprostřed korby. Její šířka umožnila lafetaci 2 liberního kanonu se spřaženým 7,92 mm kulometem. Po skončení první série testů s prototypem se od výrobce požadovalo provedení řady změn, především v systému chlazení motoru. Bylo třeba zvětšit palivové nádrže a tak zvýšit operační dosah tanku. Nakonec byl Tetrarch bez velkého nadšení schválen do sériové výroby. Jeho význam spočíval v tom, že byl jedním z mála typů tanků, které Britové měli k dispozici v době kritického nedostatku jiné obrněné techniky. Lehké tanky Tetrarch byly v roce 1941 uznány jako způsobilá vozidla, vyrobeno bylo však pouze 171 kusů. Používaly se při akcích omezeného rozsahu, jako byla například invaze na Madagaskar v roce 1942. V roce 1941 putovalo 20 Tetrarchů do Sovětského svazu.

Osud Tetrarchů se měl změnit s vytvořením výsadkových sil. Brzy nato byl lehký Tetrarch přijat do výzbroje jako první výsadkový tank. Pro převoz byl navržen a vyráběn nový kluzák Hamilcar. První zkušební výsadky se uskutečnily v dubnu 1944. Pro splnění své nové role byly Tetrarchy vyzbrojeny 76,2 mm pěchotní podpůrnou houfnicí. Takto upravené vozy měly označení Tetrarch ICS. Tetrarchy se zapojily do bojů v Normandii 6. června 1944 v druhé vlně výsadků. Mnohé z nich přistály u řeky Orne, kde je Němci rychle zničili. Dále se zapojily do bojů při přechodu přes Rýn 24. března 1945, ale jen v nevelkém počtu, protože výsadkové jednotky se postupně přezbrojovaly na americké M 22 Locust ( kobylka ). Přezbrojování zároveň znamenalo konec původní kariéry přepravních kluzáků Hamilcar. Některé z nich však zůstaly ve službách ještě několik let po skončení války.

Na základě Tetrarchu se v pozdějších válečných letech vyvíjela řada jiných vozidel. Jedním z nich byl lehký tank Mk.VIII Harry Hopkins. Tank se vyrobil v určitém množství, nikdy se však nedočkal bojového nasazení. Harry Hopkins byl v podstatě Tetrarch se zesíleným pancéřováním ( 6 – 38 mm ), tloušťka pancíře Tetrarchu se pohybovala v rozmezí 4 – 15 mm a řadou změn v mechanické soustavě. Nakonec se stal základem další varianty, nazvané Alecto. Jednalo se o výsadkové nebo lehké samohybné dělo, vyzbrojené 95 mm houfnicí. Těchto vozidel se vyrobilo jen velmi málo. Dále existovaly plány na výrobu  verzí s 25 liberním nebo dokonce 32 liberním kanonem, ale nakonec vznikla pouze varianta s buldozerovou radlicí, která měla případně sloužit jako výsadkové ženijní vozidlo. Většina vozidel Alecto skončila jako tahače.