Základní technické údaje: Lehký tank Vickers

Posádka: 3, hmotnost:  4 877 kg, rozměry: délka 3,96 m, šířka 2,08 m, výška 2,235 m, pohonná jednotka: zážehový 6válec Meadows ESTL o výkonu 88 k ( 66 kW ), výkony: nejvyšší rychlost na silnici 51,5 km/h, dojezd na silnici 201 km, pancéřování: 10 – 15 mm, výzbroj: od kulometů ráže 7,7 mm po kulomety ráže 12,7 mm, nebo kulomet ráže15 mm až dokonce po 2liberní kanon

Lehké tanky Vickers měly svůj původ v řadě tančíků navržených a vyráběných firmou Carden – Loyd ve 20.  letech. Těchto pokrokových vozidel se však vyrobilo jen málo. Jejich největší přínos spočíval v tom, že pomohla definovat požadavky na budoucí obrněná vozidla. Mk.I měl dvoučlennou posádku a jeho výzbroj tvořil 7,7 mm kulomet, instalovaný v malé věži.

Dalším vývojem Mk.I vznikl lehký tank Mk.IA ( se silnějším pancéřováním ) a v roce 1930 lehký tank Mk.II s modernější věží a zavěšením kol. Mk.II se stal východiskem dalších verzí, jejichž vrcholem byl lehký tank Mk.VI. Všechny tanky měly konstrukčně jednoduchou korbu snýtovanou z ocelových plátů o tloušťce 10 – 15 mm. Počínaje lehkým typem Mk.V měly tanky novou dvoumístnou věž a tříčlennou posádku. Hlavní výzbroj představoval 12,7 mm kulomet, s nímž byl spřažen 7,7 mm kulomet. Jednotlivé varianty se navzájem lišily. Například u lehkého tanku Mk.IV poprvé horní část korby přesahovala přes pásy. Další rozdíly se týkaly zavěšení kol. Tank Mk.VI byl vyvrcholením vývoje lehkých tanků. Jednalo se o pohyblivé vozidlo schopné solidní rychlosti v terénu. Používala se stále výkonnější výzbroj, lehký tank Mk.VI C měl ve věži lafetován 15 mm těžký kulomet. Na tomto posledním typu se uskutečnily ještě další změny například v chlazení motoru nebo zaměřovacích přístrojích. Tanky byly vyzbrojeny novým 7,92 mm kulometem Besa.

Lehké tanky Vickers se široce užívaly ve 30. letech a v prvních letech 2. světové války. Mnohé starší typy sloužily v Indii a ve výzbroji policejních sil britského impéria. Jak se však během prvních tažení 2. světové války ukázalo, pro boj s tanky nepřítele byly bezcenné. Největší slabinu představovalo nedostatečné pancéřování, které prostřelily dokonce i protipancéřové střely malých ráží. Kulometná výzbroj lehkých tanků byla naopak proti pancířům nepřítele zcela neúčinná. Britský expediční sbor ve Francii používal lehké tanky v roli bojových tanků s odpovídajícím výsledkem. Lehké tanky byly svým pojetím určeny k plnění úkolů průzkumných vozidel.

Britové však v roce 1940 měli velmi málo obrněné techniky a tak do boje proti německým pancířům vysílali své lehké tanky, což mělo tragické důsledky. Lehké tanky se určitou dobu používaly při pouštních taženích v severní Africe. Ve Velké Británii se objevily snahy stroje posledních provedení uzpůsobit pro jiné účely. Uskutečnil se například pokus přestavět tato jinak nepoužitelná vozidla na protiletadlové tanky, vyzbrojené čtyřmi 7,92 mm kulomety nebo dvěma 15 mm kulomety. Těchto vozidel bylo postaveno několik, používala se však jen ojediněle. Objevil se také pokus o instalaci 2liberního protitankového kanonu do dvoumístné věže, tato myšlenka se však dále nerozvíjela. Je trochu překvapivé, že Němci bez váhání do své výzbroje zařadili britské lehké tanky, kterých se zmocnili ve Francii. Tyto stroje se sice neuplatnily jako bojové tanky, ale spíše v roli transportních vozidel pro přepravu zbraní. K tomuto účelu  se však upravil jen malý počet lehkých tanků.