Základní technické údaje: Bishop

Posádka: 4 , hmotnost: 7,9 t, rozměry: délka 5,64 m, šířka 2,77 m, výška 3,05 m, pohonná jednotka: vznětový 6válec AEC o výkonu 131 k ( 97,7 kW ), výkony: nejvyšší rychlost na silnici 24 km/h, dojezd na silnici 177 km, brodivost 0,91 m, pancéřování: 8 – 60, výzbroj: 25 liberní houfnice

Samohybný kanon Bishop vznikl v době, kdy se v severoafrické poušti používaly  proti tankům 25 liberní dělostřelecké baterie. Britové tehdy neměli jiné protitankové zbraně k dispozici a výsledkem byly katastrofální ztráty dělostřelecké výzbroje. Bylo rozhodnuto umístit 25 liberní kanon na motorový podvozek, který by posádkám poskytl lepší ochranu. Brzy se zjistilo, že jako vhodný motorový podvozek pro základ nové zbraně by mohl posloužit tank Valentine. Bohužel však od počátku nebylo jasně vymezeno určení vznikající kombinací zbraně a podvozku.

Tankisté v něm viděli variantu výkonné zbraně na způsob tanku, zatímco dělostřelci požadovali samohybný podvozek pro dělostřeleckou zbraň. Mezi jejich argumenty se nepodařilo dospět k oboustranně přijatelnému kompromisu. Ve výsledném prostředku se promítaly požadavky obou stran, větší váhu však měly představy dělostřelců. 25 liberní Valentine vznikl prostou úpravou základního provedení tanku, kdy tankovou věž s 2 liberním kanonem nahradila mnohem větší s 25 liberním kanonem. Oficiální britské označení znělo Mounting, Valentine, 25 – pdr Gun Mk.I on Carrier. Nová věž byla pevně spojena s korbou. Tvořily jí rozměrné svislé ocelové pláty, které byly pro účinné maskování na bojišti příliš velké. Vnitřní prostor přitom posádce neposkytoval příliš pohodlí. Konstrukce věže značně omezila rozsah náměru. Dostřel kanonu byl proto pouhých 5 852 m, zatímco původní kanon měl dostřel 12 253 m.

Jediným způsobem zvýšení dostřelu bylo zdlouhavé a v bojových podmínkách stěží proveditelné budování rampy z navršené zeminy, na kterou by vozidlo najelo, čímž by se zvýšil úhel elevace. Odměr byl rovněž značně omezen na nejvýše 4° na každou stranu. Uvnitř vozidla byly schránky pro uložení 32 kusů střeliva, další větší množství nábojů převážel vlek tažený za vozidlem. Tloušťka pancíře se pohybovala od 8 do 60 mm. 25 liberní Valentine se zapojil do závěrečných bojů v severní Africe. V té době se již 25 liberní kanon jako protitanková zbraň neuplatnil. Vozidla nadále sloužila bez mimořádných úspěchů u Královského dělostřelectva, které tak mohlo tyto stroje velmi dobře poznat. Typ dostal nakonec jméno Bishop ( biskup ) a dočkal se nasazení během zahajovací operace při vylodění na Sicílii a na italské pevnině. Během těchto tažení se projevily některé nedostatky strojů, které nicméně ukázaly možnosti samohybného dělostřelectva.

Byly prvními britskými samohybnými zbraněmi, které se dočkaly aktivní služby. Při jejich používání se ukázala nezbytnost dokonalé součinnosti se systémem týlového zabezpečení. Bylo třeba rovněž zlepšit rádiové spojení s přesunutými pozorovateli. Bishop ovšem také ukázal, kterým nedostatkům je třeba se při návrhu nových konstrukcí vyvarovat. Nejpalčivěji se projevila nutnost zachovat původní rozsah pohybu kanonu i při jeho instalaci na samohybném podvozku, jinak nebyl kanon k ničemu. K obsluze zbraně musela mít posádka větší prostor. Věž Bishopu byla stísněná a špatně větraná. Příští vozidla musela mít větší vnitřní prostory pro uložení střeliva. Vozidlo mělo být dostatečně rychlé, aby stíhalo tempo postupu tanků. Valentine byl pěchotní tank, čili příliš pomalý a neschopný držet krok s útočnými obrněnými formacemi. Všechny tyto poznatky se použily při stavbě nového M 7 Priest. M 7 byl favorizovanou zbraní dělostřelců, kteří jej měli v oblibě již dlouho před vyřazením Bishopů z aktivní služby. Bishopy sice nebyly dokonalé, ale střelci se na nich lecčemu naučili. Bishop se do historie zapsal jako první britský samohybný kanon.