Základní technické údaje: Sentinel AC 1

Posádka: 5, hmotnost: 28,5 t, rozměry: délka 6,325 m, šířka 2,768 m, výška 2,56 m, pohonná jednotka: tři sdružené zážehové motory Cadillac o výkonu 330 k ( 246 kW ), výkony: nejvyšší rychlost na silnici 48,2 km/h, dojezd na silnici 322 km, příkop 2,438 m, pancéřování: 25 – 65 mm, výzbroj: 2liberní kanon a dva kulomety ráže 7,7 mm

V roce 1939 australská armáda neměla prakticky žádné moderní tanky, ani nedisponovala průmyslovou základnou, schopnou tanky vyrábět. V zemi neexistoval ani automobilový průmysl. Australská vláda si však uvědomila, že nákup většího množství obrněné techniky v zahraničí nepřichází v úvahu a tak podpořila její tuzemskou výrobu. Armáda mimo jiné požadovala tanky, proto byl jeden inženýr vyslán na studium problematiky do Spojených států a do země přijel jeden zkušený expert z Velké Británie.

Na základě poznatků převzatých ze zahraničí generální štáb australské armády stanovil požadavky na tank a australský průmysl se dal do práce. První konstrukce nesla označení AC 1 ( Ausralian Cruiser 1 ). Tank měl být vyzbrojen 2 liberním kanonem a dvěma 7,7 mm kulomety. Při výrobě se co největší měrou využili součásti amerického tanku M 3. K pohonu tanku sloužily tři spolu spojené automobilové motory Cadillac, při výrobě tanku se široce uplatnila technologie odlévání. Vyvíjel se i další typ známý pod označením AC 2. Koncem roku 1941, kdy začala vzrůstat agresivita Japonců v Tichomoří, byl projekt AC 2 zastaven ve prospěch již hotového AC 1 s tloušťkou pancíře 25 – 65 mm.

První produkční tanky AC 1 byly hotovy v lednu 1942. Dostaly pojmenování Sentinel ( stráž ). Celý projekt od prvních náčrtů ke konečné realizaci trval pouze 22 měsíců, což byl pozoruhodný výkon, když uvážíme, že projektování a stavba výrobního zařízení probíhaly současně s vlastním vývojem tanku. Nakonec se však vyrobil jen malý počet tanků AC 1, neboť jejich 2 liberní kanon měl jen slabou účinnost proti pancířům nepřítele a navíc původní konstrukce, vzniklá ve spěchu, stále trpěla „dětskými nemocemi“, které bylo třeba vyřešit. Většinou se nejednalo o závažné nedostatky, protože se Sentinel osvědčil jako zdařilé vozidlo, schopné snášet značné namáhání a vhodné k různým úpravám.

Původní málo účinný 2 liberní kanon nahradil u provedení Sentinel AC 3 mohutnější 87,5 mm kanon. 25 liberní kanon byl vybrán jako tanková výzbroj proto, že se již v Austrálii vyráběl. Nakonec se však zjistilo, že proti pancířům tanků mají jeho střely jen malý účinek. U provedení Sentinel AC 4, jehož prototyp vznikl v polovině roku 1943, jej nahradil 17 liberní protitankový kanon. V té době však již pominuly důvody vedoucí k urychlenému zavedení tanku AC 1 do výzbroje. Nebezpečí invaze ze strany Japonců odeznělo a americké výrobní linky chrlily ohromné množství tanků M 3 a M4, které bohatě postačily na vyzbrojení všech spojeneckých armád, včetně australské. Výroba Sentinelu se proto v červenci 1943 zastavila, aby uvolnila výrobní kapacity jiným důležitějším výrobkům.

Sentinely byly pozoruhodné nejen tím, že byly prvními australskými tanky. V jejich konstrukci se uplatnily zajímavé pokrokové prvky, například odlévaná korba. O přizpůsobivosti původního projektu svědčí i možnost zabudování výkonných kanonů, jako 25 liberní a 17 liberní kanon, který navíc patřil k moderním protitankovým zbraním své doby. Celkově však byl vojenský význam tanků Sentinel malý, neboť vyrobené stroje sloužily pouze k výcvikovým účelům.