Španělé

Španělsko mělo z doby občanské války finanční závazky vůči Německu, které nebyly vyrovnány. Adolf Hitler sice generálu Francovi nevyrovnané pohledávky připomínal, ale zvlášť na vyrovnání nenaléhal. Když byla zahájena válka se Sovětským svazem, obdržel ministr zahraničí Joachim von Ribbentrop již 24. června 1941 ( tedy dva dny po zahájení operace Barbarossa ), nabídku na účasti španělských dobrovolníků. Hitler účast schválil 27. června a jejich počet byl stanoven na 4 000 mužů. Počet přihlášených byl téměř desetinásobný. Ve stejný den byl určen jako velitel legie generál Augistin Munos Grandes. V Barceloně, Madridu a v Seville se organizovaly pluky, většinou z veteránů občanské války. Legie se organizovala jako španělská divize a to znamenalo stav 19 000 mužů. Dobrovolníci se však v mnohém museli přizpůsobit německé armádě. Ustoupit musela modrá barva falangy a další pestré součásti stejnokroje nahradila polní šedá. Od německých vojáků se lišili rukávovým štítkem se španělskými barvami a nápisem Espana.

( Příslušníci 250. pěší divize – divize Azul se svými německými kolegy )

První transport dobrovolníků opustil Madrid 13. července 1941 a směřoval do výcvikového tábora Grafenwöhr v Bavorsku, kde se z nich oficiálně stala 250. pěší divize německé armády. Její stav byl 17 924 důstojníků a vojáků. Organizačně odpovídala německé divizi, jen její stav byl vyšší. Měla tři pěší a jeden dělostřelecký pluk. Německá týlová služba se vyčerpala přípravou války na východě, a proto se projevil naprostý nedostatek dopravních prostředků. Z tohoto důvodu se divize stala takzvaným hipomobilním útvarem ( byla vybavena koňskými povozy ). Ale ani těch nebylo dost. Vyprazdňovaly se záložní útvary bývalých československých a jugoslávských jezdeckých pluků, ale i tam byly v záloze jen koně II. třídy a Španělé neuměli s těmito koňmi zacházet. V krátké době, 20. srpna 1941, byla divize prohlášena za připravenou k použití na frontě a byla přepravena železničním transportem na německo – sovětskou hranici.

Čára dotyku armády německé a sovětské se rychle přesunovala na východ. Rozhodnutí, které se formou rozkazu na velitelství záložní armády v Německu vydalo, se vývojem situace stávalo neplatné a muselo být korigováno v poli. Když divize dopochodovala do Smolenska, změnil se stupeň naléhavosti a divize dostala rozkaz pochodovat na sever, na Leningrad. Při pochodu v tomto směru se Modrá divize, jak se jí také říkalo, dostala 12. října 1941 do styku s nepřítelem u jezera Ilmeň a stala se jedním z vyšších útvarů, které obléhaly Leningrad. Její ztráty byly značné. Podílela se také v bojích proti sovětské 2. úderné armádě, která měla za úkol uvolnit obležení Leningradu. Tato operace byla chybně naplánovaná, celá 2. armáda se dostala do obklíčení a byla zničena nejen zbraněmi, ale trpěla i následky odříznutí od ostatních vojsk a znemožněním zásobování všeho druhu. Výsledkem byl hlad, nemoci a její zánik. Když byla již v obklíčení, byl do jejího prostoru dopraven letadlem nový velitel, generálporučík Vlasov. Také on byl v obklíčení zajat a zkušenosti z neúspěšného sovětského vedení války ho postavily do opozice proti Stalinovi.

( Španělští dobrovolníci, na přilbě je dobře vidět španělský červeno – žluto – červený štít )

Na jaře 1943 začala Velká Británie vyvíjet nátlak na generála Franca, aby stáhl španělské vojáky z východní fronty. Při Francově vyjednávání s německou stranou bylo dosaženo smírného řešení. Z divize bylo vybráno 1 500 dobrovolníků a jejich útvar byl přejmenován na Legion Espanola de Voluntarios ( L.E.V. ). Nové legii byl určen jako její velitel plukovník Navarro. Zbytek divize se vrátil do Španělska až v březnu 1944. Původní stav divize 18 000 mužů byl udržován trvalým doplňováním a výměnou. Celkem se v Sovětském svazu vystřídalo na 45 000 mužů všech hodností. V rámci německého letectva působil na východní frontě také španělský stíhací útvar Escuadra Azul. Velel mu slavný letec kapitán Angel Salla Larrazabal. Do Španělska se vrátil v lednu 1944 spolu se španělským legionem. Samostatný španělský prapor byl složen z dobrovolníků různého původu a v rámci Waffen – SS byl nasazen k obraně Berlína v dubnu a květnu 1945. V táboře Stablag ve Východním Prusku byly složeny za podobných okolností dvě dobrovolnické roty. Byly zařazeny do útvarů SS a službu vykonávaly až do konce války.