Nizozemci

Politická strana, která měla téměř stejný název jako vládnoucí strana v Německu, byla v Nizozemsku činná již od počátku 30. let. National – Socialistische Beweging ( NSB ), založená v roce 1931, získala ve volbách v roce 1935 pouze 8 % hlasů, ale svůj podíl na vnitřní politice prosazovala jako ostatní strany národně – socialistické, dobrou organizací, kázní a jejich členové měli snahu se zviditelnit více než ostatní strany. Vůdce strany Adriaan Mussert zdůrazňoval ještě před obsazením Nizozemí, že si představuje německo – nizozemskou spolupráci jen s podmínkou uznání nezávislosti své země. Německá armáda vstoupila do Nizozemska 10. května 1940 a po čtyřech dnech armáda kapitulovala. Dne 18. května bylo Nizozemí prohlášeno za Reichskommissariat a do jeho čele byl jemnován Arthur Seyss – Inquart. Do čela politického života se však postavilo nově vzniklé politické uskupení Nederlandse Unie ( N.U. ), s překvapivě rostoucím počtem členů. Za sedm měsíců dosáhl počtu 80 000 mužů.

Došlo však k překvapivému, ale pochopitelnému zvratu. Když Německo zahájilo útok proti Sovětskému svazu, N.U. se odmítla připojit ke křižáckému tažení proti bolševismu. Jako důvod bylo uvedeno spojenectví Sovětského svazu s Velkou Británií. Německá správa zakázala unii vydávání novin a v krátké době ji úplně zakázala činnost. Strana se sama rozpustila a s tím převzal moc v Nizozemsku Mussert a jeho strana N.S.B, která se krátce nato začala měnit v organizaci válečnou, odpovídající německé vládnoucí straně. Nejaktivnější členové jeho strany začali vstupovat jako dobrovolníci do německé armády. Z iniciativy A. Musserta a jeho blízkých spolupracovníků vznikly 11. září 1940 nizozemské SS. Na jejich stejnokrojích se objevil vlčí hák jako u sousedních Valonů. V Nizozemí byly SS věrnou kopií svého německého vzoru a jejich činnost vynikla tím více, že se zaváděla na malém území. SS měly svou organizaci pro ženy, mládež, pracovní službu a útvary vojenské, obdobné německým Waffen – SS. Dobrovolníků byl dostatečný počet, takže se mohla přímo zformovat 5. divize ( později tanková ) SS Wiking. Od dubna 1941 přijímala do svého stavu také dobrovolníky z Vlámska a Dánska. Její výcvik probíhal na polském území, rozděleně podle tří národů.

( Odjezd nizozemských dobrovolníků ze 34. dobrovolnické granátnické divize SS Landstorm Nederland do výcviku )

Odděleně od vzniku divize Wiking bylo již 10. července 1941, tedy 20 dní po zahájení východního tažení, oznámeno založení Freiwilligen – Legion Nederlande ( nizozemský název – Vrijwilligen Legionen Nederland ), pod velením bývalého náčelníka armády generálporučíka H. A. Seyffardta. Dne 26. července pochodovali již její vojáci po ulicích Haagu, někteří dosud v civilu. Následující den jim byl odevzdán prapor. Pak byli dopraveni vlakem do Hamburgu, kde začal jejich výcvik. V lednu 1942 byla vycvičená legie převezena na frontu k Leningradu. V nasazení byla nepřetržitě do dubna 1943, kdy byla poslána zpět do Nizozemí a 20. května rozpuštěna. Zbytky legie se později staly základem pro Panzer Grenadier Brigade Nederland. Tvořily ji dva pluky, 48. pluk pancéřových granátníků SS Generál Seyffardt a 49. pluk pancéřových granátníků SS De Ruiter. Nejdříve byla poslána do Chorvatska, kde bojovala s Titovými partyzány a v lednu 1944 se přemístila na frontu pod Leningradem.

Kromě uvedených útvarů byly ještě další zbraně a pomocné nizozemské složky zařazeny v rámci německé armády:

Německé námořnictvo ( 1 500 mužů )

Strážní útvar Todtovy organizace

Technická pohotovostní služba, TENO ( polovojenská organizace )

Strážní útvar složený ze starších ročníků ( ve službě od března 1943 )

SS poštovní ochrana

Policie, další bezpečnostní složky a SS – Landwacht a SS – Landstorm

Další Nizozemci sloužili v německé armádě. Jejich počet je neznámý.

( Udělování Železných křížů mužům 34. divize SS Landstorm Nederland )

Do ozbrojených složek a pomocných útvarů se přihlásilo v době války asi 50 000 nizozemských občanů. Podle zákona osoba tímto skutkem ztratila občanství. V poválečných soudních procesech tak ztratilo občanství asi 40 000 osob. Rozdíl mezi těmito dvěma čísly vznikl tím, že do německé služby vstoupili také nezletilí, kteří nemohli být soudně stíháni. Trest smrti byl v Nizozemí zrušen v roce 1873. Po válce byl však znovu zaveden a odsouzeno k němu bylo 138 osob. Vykonán byl „pouze“ ve 36 případech. Mezi nimi byl také  Mussert, Seyss – Inquart byl postaven před Mezinárodní vojenský tribunál v Norimberku, byl shledán vinným a oběšen. Osoby ve výkonu trestu byly v poválečných letech amnestovány a bylo jim navráceno občanství. Počet stíhaných osob ve srovnání s poválečnými komunistickými státy a menší kolaborantskou činností, byl nesrovnatelně nízký. Výkony nizozemských dobrovolníků, jejich obětavost, rychlost německého transportu a nové reorganizace jsou v historii válek jistě výjimečné výkony.