Lotyši

Dobrovolníci z civilních osob a bývalé Lotyšské armády se začali organizovat do nepravidelných partyzánských útvarů současně s obsazováním země Rudou armádou. Počet takto organizovaných lotyšských dobrovolníků byl nejvyšší ze všech tří pobaltských států. Po zahájení nepřátelství mezi Německem a Sovětským svazem ( 22. června 1941 ) a během postupu německé armády se účastnili osvobozování lotyšských měst a hlavní město Riga bylo částečně osvobozeno již před příchodem německé armády. Z těchto dobrovolníků byly pak organizovány prapory Schuma ( policejní prapory ) s čísly 22., 25., 286. – 293. a 311. – 328. Nejznámějším útvarem s bojovou činností byl 17. Zemgale prapor s posádkou v hlavním městě Rize. Slučováním na vyšší úrovni vznikly:

1. lotyšský dobrovolnický policejní pluk Riga

2. lotyšský dobrovolnický policejní pluk Kurland

3. lotyšský dobrovolnický policejní pluk

Pohraniční a strážní pluk

( Pochod lotyšských dobrovolníků, příslušníků Waffen – SS )

Vyzbrojeny a vystrojeny byly částečně bývalým československým trofejním materiálem s lotyšským nárukávním znakem s nápisem Latvia. Kromě služby v těchto plucích, byli již dobrovolníci zařazeni také do útvarů Waffen – SS. Civilní správa nabídla německým okupačním úřadům Lotyšskou legii v počtu 10 000 mužů s podmínkou, že po skončení války bude Lotyšsku zaručena samostatnost. Tím bylo míněno, že Lotyšsko by mělo útvary policejní, vlastní SS, letectvo, pozemní síly a námořnictvo. Nebylo překvapením, že Hitler tuto nabídku odmítl. SS Hauptamt v Berlíně však měl tolik autority, že i přesto vznikla 15. lotyšská dobrovolnická divize SS, která se skládala ze tří pluků s čísly 32., 33. a 34. Do služby v ní se údajně přihlásilo 32 000 dobrovolníků.

V březnu 1944 vznikla další lotyšská divize Waffen – SS, 19. divize SS s pluky 42., 43. a 44. Jejich stavy dosáhly 18 412  a 10 592 mužů. Od září 1943 měla lotyšská legie také letecký útvar, do něhož se přihlásilo zhruba 1 200 dobrovolníků. Od ledna 1943 německá armáda ustupovala v obranných bojích na celé čáře východní fronty. Lotyšské útvary měly těžké ztráty a pád do zajetí znamenal jistou smrt. Část dobrovolníků se zachránila útěkem na německé území a zajetím západními Spojenci. Počet obětí lotyšského obyvatelstva za jednoleté sovětské okupace země v letech 1940 – 1941 dosáhl 34 250 usmrcených a odvlečených osob.