21. březen 1942, první jarní den. Václav Morávek prchá od střešovické vozovny k Prašnému mostu v Dejvicích, za ním běží agenti gestapa. Dříve než doběhne na křižovatku pod Hradem, vzpomene si na obálku v náprsní kapse. Jsou v ní fotografie parašutistů určené Alfrédu Bartošovi, veliteli skupiny Silver A, na falešné doklady. Morávek sahá do kapsy a trhá snímky. Jenže gestapáci Schultze, Abendschön, Bunge, Fleischer, Herschelmann, Jäger, Kowalczik, Linger a Schwertner, to je příliš velká přesila. Byl by to zázrak, kdyby si některý z nich nevšiml, že pronásledovaný ničí nějaké doklady.

Po smrti Václava Morávka, který byl zasažen několika střelami, přičemž poslední mu z bezprostřední blízkosti uštědřil jeden z gestapáků do hlavy ( což bylo v rozporu s rozkazem zajmout ho živého ) a následném ohledání těla, sbírají agenti trpělivě všechny útržky. Později dají dohromady podobenky tří mužů. Kdo jsou ti tři? Co mají s Morávkem společného? Jejich tváře Němci prozatím neznají. Razítko na druhé straně fotografií gestapo přivede do Pardubic. V místním fotoateliéru se dozvědí, že snímky byly pořízeny asi před týdnem. Jména jsou ale falešná. Fotografie dostanou všechny služebny gestapa i protektorátní policie. Nejintenzivněji se pátrá v Pardubicích. Nebezpečí jde trojici parašutistů v patách.

( Štábní kapitán Václav Morávek )

Zachované dokumenty i výpovědi pamětníků nám dávají spoustu otazníků. Proč se Václav Morávek vydal osudnou sobotu 21. března s Václavem Řehákem ke střešovické vozovně? Padl poslední ze Tří králů do léčky nastražené gestapem? A jestli ano, kdo ho sem vylákal, kdo ho zradil? A byla to vůbec zrada, nešlo jen o souhru nešťastných náhod?

Úředníci pražského gestapa, členové přepadové skupiny, kteří se posledního zátahu proti Morávkovi zúčastnili, bezprostředně po válce vypověděli, že jeli k parku u střešovické vozovny „najisto“. Tak tedy nejspíše zrada. Tak se na celou událost dívali po válce příslušníci československého obranného zpravodajství, pátrajících po konfidentech gestapa, kteří pronikli do odbojového hnutí. Druhá skupina vyšetřovatelů v čele s Bedřichem Divišem ze zpravodajského odboru došla k závěru, že místo a dobu schůzky vyzradil příslušník Abwehru, již před válkou spolupracovník čs. rozvědky Paul Thümmel, jinak známý jako agent A – 54, René či doktor Holm.

( Příslušník Abwehru a již před válkou spolupracovník čs. zpravodajců Paul Thümmel )

Protože byl Morávek opatrný, poslal nejprve k místu setkání s Thümmelem svou spojku Václava Řeháka. Jako obyčejný chodec měl nejdříve obhlédnout situaci a případně Morávka varovat. Ten čekal v povzdálí. Když ale zjistil, že Řeháka přepadli agenti gestapa, zahájil střelbu, aby mu umožnil útěk. Přitom se sám ocitl v obklíčení. Tento závěr vyšetřovatelů se jevil jako pravděpodobný. K dalšímu podrobnému vyšetřování však nikdy nedošlo.

Lze tedy vůbec odpověď na otázku, jak to vlastně bylo s vyzrazením schůzky u střešovické vozovny? Pokud ovšem k setkání Thümmela s Morávkem mělo vůbec dojít. K jednoznačnému závěru vyšetřovatelé dospěli především na základě výpovědí policisty Josefa Chalupského, který jako tlumočník gestapa působil skoro při všech větších akcích proti Třem králům.

( Morávkova spojka Václav Řehák, jenž byl zadržen agenty gestapa v parku u střešovické vozovny )

Vyšetřovatelé Chalupského považovali za dostatečně informovaného a z jeho tvrzení také vycházeli a to i přesto, že Chalupský se výslechů Puala Thümmela osobně nikdy nezúčastnil. O akci u vozovny věděl pouze zprosdředkovaně, tedy jen to, co se později dozvěděl od Herschelmanna a Schwertnera. Ani u výslechu Václava Řeháka Chalupský nebyl, byl v té době na operaci. Podle úsudku vyšetřovatelů Thümmel počítal, že Morávek jako obvykle použije své zbraně a v průběhu přestřelky bude usmrcen. Tak se tedy zbaví nepohodlného svědka. Thümmel však dobře věděl, že platí striktní příkaz velitele pražského gestapa dr. Geschkeho, že Morávek musí být dopaden živý, a to dokonce i za cenu vlastních ztrát.

Vraťme se však k zásadní otázce. Proč se Václav Morávek do parku 21. března 1942 vydal? Přivedla ho sem opravdu domluvená schůzka s Paulem Thümmelem? Majoru Janotkovi, v té době poslednímu zasvěcenému spolupracovníkovi Václava Morávka, se poslední ze Tří králů o údajné schůzce s Thümellem vůbec nezmínil. Němec by musel, jako v té době pokaždé, telefonickým heslem do Janotkovy kanceláře potvrdit, že sjednaná schůzka platí, že nebezpečí nehrozí. A to se tentokrát nestalo. Nikdo za celý den Janotkovi nezavolal, aby se německy omluvil, „že nesprávně vytočil číslo pana Herforta.“ Něco tedy nebylo v pořádku.

( Jedním z agentů gestapa, kteří se zúčastnili 21. března 1942 i zátahu a pronásledování Václava Řeháka a Václava Morávka, byl i smutně proslulý Oskar Fleischer )

Morávek se svěřil Janotkovi, že má strach o osud Franty ( Paula Thümmela ), který se obával zatčení. Gestapo hlídalo jeho vilu v Marciově ulici. Náhradní schůzka Morávka s Thümmelem se tedy mohla uskutečnit zase jen prostřednictvím majora Janotky. Ale k tomu již nedošlo. Morávek se 17. března domluvil s Janotkou, že k nim přijde v neděli 22. března na oběd a přinese fotografie parašutistů. Středa 17. březen, se tedy stala posledním dnem, kdy spolu Morávek a Janotka mluvili. Údajná schůzka Morávka a Thümmela v pátek, nebo sobotu tak nepřipadá vůbec v úvahu.

Možnosti setkání obou mužů také vylučuje záznam z archivu pražského gestapa. Geschke v něm podal hlášení Reinhardu Heydrichovi: „Thümmel nikdy neměl vážný úmysl napomoci k dopadení Morávka. Proto, když nedošlo ( v pátek ) 20. března 1942, ke schůzce, kterou údajně sjednal Thümmel s Morávkem, protože se Morávek za podivných okolností vůbec nedostavil, byl Thümmel téhož dne večer znovu zatčen. Během rozsáhlých opatření III. oddělení, jejichž účel byl ovšem jiný, jsme Morávka 21. 3. 1942 dopadli. A když zjistil, že únik je beznadějný, po vypálení asi 50 ran na mé úředníky, se zastřelil.“

( Zprávu o akci proti Václavu Morávkovi podal zastupujícímu říšskému protektorovi Reinhardu Heydrichovi šéf pražské řídící úřadovny gestapa dr. Hans – Ulrich Geschke )

A ještě jeden dokument. Heydrichův spěšný dopis Martinu Bormannovi do Hitlerova hlavního stanu: „Velitelé SS z německé bezpečnostní policie dne 21. března 1942 přešetřili dosud známé tajné úkryty i mrtvé schránky bývalého štábního kapitána Morávka, vedoucího britsko – české špionážní a sabotážní skupiny ilegální organizace českého odbojového hnutí, protože se nepodařilo dostat se k Morávkovi prostřednictvím prostředníka. Výslechem několika zatčených bylo zjištěno, že 21. března 1942 kolem 19. hodiny přijde Morávkův důvěrník do jednoho parku na okraji Prahy. Několik úředníků obsadilo tento park krátce před 19. hodinou, aby dopadli Morávkova důvěrníka a tak se dostali na stopu Morávkovi. Důvěrník byl zatčen asi v 19:10 po překonání prudkého odporu, přičemž mu bylo znemožněno použít odjištěné pistole a zabráněno v pokusu o útěk. Při výslechu zatčeného bylo zjištěno, že měl sjednat schůzku s dalším agentem na 22:00 téhož dne, neboť Morávek se sám v 19 hodin nemohl zúčastnit. Asi v 19:15, když zatčeného odváděli, objevil se z jedné postranní cesty nečekaně Morávek, spatřil svého zatčeného důvěrníka a zahájil střelbu, která byla opětována. Jakmile byl Morávek obklíčen a neměl už šanci na únik, zastřelil se, a to dřív, než mohli moji úředníci k němu přiskočit.“

Potud výňatek z Heydrichova hlášení Martinu Bormannovi, vypracovaného podle informací šéfa pražského gestapa. Zdánlivě neúspěšným prostředníkem měl být zřejmě Paul Thümmel, důvěrníkem nepochybně Václav Řehák. Ale kdo byl ten člověk, s nímž měl Řehák sjednat další schůzku? Muž, který se v 19 hodin do parku nedostavil, protože schůzku vyzradil, ať už z donucení nebo jako konfident?

( Pomník věnovaný Václavu Morávkovi, který byl postaven poblíž Prašného mostu v pražských Dejvicích, kde poslední ze Tří králů padl )

Zatčený sokol Josef Svoboda krátce pobýval na Pankráci v jedné cele se zatčeným Řehákem. Ten se mu svěřil o svém zatčení, které se mělo odehrát následovně. V sobotu po poledni přišel Morávek. Zeptal se ho jestli by za něho mohl převzít peníze a několik dokladů od důstojníka, který dříve dělal spojku plukovníku Churavému. Řehákovi se to sice nehodilo, ale souhlasil. Morávek měl totiž na večer dojednanou jinou schůzku, asi se zástupcem Sokola. Morávek řekl, že jde o peníze z Londýna na odboj a nějaké dokumenty. Všechno ještě před svým zatčením ponechal plukovník Churavý u tohoto muže. Morávek se sním měl setkat v sobotu dopoledne a to čirou náhodou poblíž Malostranského náměstí. Důstojník prý Morávka již předtím dlouho hledal, ale nenašel na něho spojení. Řehák si nechal přesně popsat místo, kde měl důstojník Morávka čekat. Bylo to v parku proti vozovně tramvají ve Střešovicích. Instrukce zněly v sedm večer, druhá nebo třetí lavička zkraje od pěšiny proti refýži. Morávek Řehákovi doslova řekl: „Spoléhám na tebe, Fešáku!“ ( Řehákovo krycí jméno ). Morávek odešel s tím, že si všechno vyzvedne v neděli dopledne.

Řehák přišel na schůzku se zpožděním. Musel se totiž vrátit. Teprve venku si udědomil, že nechal doma pistoli. Počítal, že důstojník bude čekat. Ale v parku nebyl nikdo, lavičky prázdné, nic podezřelého se nedělo. Sotva si ale sedl na lavičku, vrhlo se na něho několik chlapů, příslušníků gestapa. Bránil se, zápasil s nimi, marně se snažil vytáhnout pistoli. Přemohli ho, a s pouty na rukou vlekli z parku. Vtom se najednou z křoví ozvala střelba. Dva gestapáci srazili Řeháka na zem, zalehli ho, na útěk nebylo pomyšlení. Ostatní okamžitě sáhli po zbraních a pak bylo slyšet a vidět jak pronásledují střelce. Řehák si myslel, že je to důstojník, který se opozdil a chce mu teď umožnit útěk. Až později v Petschkově paláci u výschlechu se dozvěděl, že to byl Václav Morávek a že je mrtev.

( Plukovník Josef Churavý, spolu s Řehákem, Mašínem a dalšími 67 vlastenci byl popraven 30. června 1942 na kobyliské střelnici )

Pořád si však mysel že jde o lest gestapa. Co by dělal Morávek v té době u vozovny, když měl mít schůzku úplně jinde? Pak začal přemýšlet. Že by z té schůzky náhle sešlo, nebo měl své zlé tušení, možná se na poslední chvíli něco dozvěděl a snažil se ho zachránit. A kdo byl ten důstojník, Morávkův známý, který na schůzku nepřišel? Řehák ho znal jen pod krycím jménem, ovšem už dříve se s ním několikrát setkal, když od něho přebíral zprávy pro Morávka. Muž prý pracoval na magistrátu a měl bydlet někde poblíž, snad v Dejvicích. Co bylo dál se Josef Svoboda od Řeháka nedozvěděl, protože ten byl převezen do věznice na Karlově náměstí. O svém spoluvězni pak už víc neslyšel. Václav Řehák se stále nemohl smířit s myšlenkou, že Morávek již není mezi živými. Němci se prý nejvíce zajímali o Morávkovy styky s dalšími odbojáři a jeho úkryty. Řehák během brutálních výslechů jmenoval jen ty, o nichž věděl, že už byli odhaleni, jinak nic víc nevypověděl. Oddanný Morávkův spolupracovník byl nakonec 30. června 1942, během druhého stanného práva, vyhlášeného po útoku a následné smrti Reinharda Heydricha, zastřelen na Kobyliské střelnici spolu s dalšími 70 osobami, např. Josef Mašínem, plukovníkem Churavým atd.

Major Alois Janotka po válce vypověděl, že onen záhadný muž, se kterým se Řehák měl setkat, byl spojkou mezi Morávkem a Churavým. Pravděpodobně se s Morávkem osobně znal. Za války pracoval jako úředník pražského magistrátu a pravděpodobně bydlel v Dejvicích. Po konzultaci se svými přáteli Janotka označil za možnou spojku jistého nadporučíka S ( celé jméno neprozradil, protože celá věc není vůbec jistá a nechtěl se dotknou cti ono muže, či jeho potomků ). Nadporučík S byl několik let činný v odobojové organizaci Obrana národa. Když gestapo dopadlo plukovníka Churavého, vlna zatýkání kulminovala. Faktem je, že nadporučík S zatčen nebyl a válku přežil. Přežil proto, že na sebe neupozorňoval s odbojem přestal a měl štěstí, že nebyl odhalen, nebo že byl dopaden a gestapu slíbil nějaké služby?

( Pamětní desky se jmény zavražděných na Kobyliské střelnici )

Po válce, respektive po komunistickém převratu se údajně těšil podpoře nového režimu a to i tehdy, když byli někdejší příslušníci Obrany národa opět zatýkáni. Působil ve službách zahraničního obchodu, převážně v západních zemích a údajně neměl nejmenší potíže s novými mocipány. Major Janotka si určitě nemyslel, že by Václava Morávka zradil Paul Thümmel, v ničem by mu to nepomohlo. A jestliže tu opradu sehrála roli zrada, pak to byl pravděpodobně právě neznámý nadporučík S.

Co bylo dál po Morávkově smrti z 21. března 1942? Většina jeho spolupracovníků dlouho nepřežila. Josef Mašín byl stále ještě v pankrácké věznici. Gestapo zatklo i jeho ženu. Až po válce byl pod zárubní dveří cely číslo 10 na Pankráci objeven Mašínův vzkaz adresovaný jeho dětem. Krátce před popravou žádala správa věznice Josefa Mašína, aby odsoudil atentát na zastupujícího říšského protektora Reinharda Heydricha. Mašín řekl: „Ano, lituji toho. Nejraději bych ho zabil sám!“ 30. června 1942 byl v Kobylisích zastřelen, stejně jako plukovník Churavý. S nimi byli zavražděni Václav Řehák a Josef Líkař a další stateční vlastenci.