Píše se 21. duben 1941. Měsíc se již přehoupl přes polovinu. Podplukovník Josef Balabán se vydává do Chrudimské ulice v Praze, kde spolu s Václavem Morávkem odvysílá několik svých vlastních depeší a také zpráv od Paula Thümmela, slavného agenta A – 54. Balabán se ještě před rozloučením svěří, že příště bude mít velmi zajímavé informace. Morávek znejistí, je mu jasné od koho. Jsou to Prstýnkáři, se kterými se má Josef Balabán sejít hned následujícího dne.

Prstýnkáři si říkali příslušníci odbojové organizace, která vznikla z členů Němci rozpuštěného Svazu rotmistrů a poddůstojníků. V čele stál rotmistr Antonín Svatoš. Jejich poznávacím znamením byl prstýnek s vyraženou hvězdou. Pomáhali ukrývat osoby, vydávali letáky, rozšiřovali ilegální časopisy a připravovali i drobné sabotážní akce. Do jejich sítě se ale dostal Antonín Nerad, bývalý rotmistr českosloveské armády, nyní konfident gestapa, jenž se okamžitě pustil do udávání lidí a odhalování ilegálních bytů.

( Josef Balabán byl prvním ze Tří králů, jenž v boji s okupanty podlehl, popraven byl po nástupu Reinharda Heydricha do funkce zastupujícího říšského protektora. Stalo se tak 3. října 1941 v jízdárně ruzyňských kasáren )

Je to pravděpodobně právě Nerad, kdo informuje gestapo o odpolední schůzce v lékárně na Velvarské třídě v Dejvicích, kam se má podplukovník Josef Balabán 22. dubna dostavit. Malá lékárna nedaleko jeho ilegálního bytu na Hanspaulce se tak stává smrtící pastí. Ten den se pokazí snad všechno, co se pokazit dá. Josef Balabán se totiž několik hodin předtím setkává i se zástupcem Ústředního vedení odboje domácího doktorem Krajinou a při svém zadržení tak u sebe má i několik lístků s požadavky do Londýna.

Dobře připravená akce pražské řídící úřadovny gestapa má bleskurychlý průběh. Sotva Balabán vystoupí z tramvaje na Velvarské třídě a zamíří k budově lékárny, na ulici ho přepadává několik agentů gestapa pod velením Oskara Fleischera. Útěk mu znemožní kulka z pistole, kterou je zasažen. Zraněný a s pouty na rukou je ihned naložen do vozu a odvezen k ošetření do vězeňské nemocnice. Po zprávě, že byl Balabán zatčen, se šéf protišpionážního oddělení kriminální rada Clemens s velkou pýchou chlubí veliteli pražského gestapa Geschkemu, doslova mu řekl: „Je konec Tří králů.“

( Antonín Nerad, konfident gestapa a od března 1944 i pomocník kata Aloise Weisse v pankrácké sekyrárně. Muž, jenž pravděpodobně stál za zatčením nejen Josefa Balabána, ale i spousty dalších vlastenců )

Z Petschkova paláce okamžitě letí dálnopisná zpráva do Heydrichovy ústředny v Berlíně. Píše se v ní: „Dobře organizovaná zpravodajská služba dodávala Balabánovi informace, zejména vojenského charakteru. Balabán nejrůznější zprávy šifroval a vysílačkami radiotelegrafické skupiny, obsluhovanými příslušníky odbojového hnutí, je předával nepřátelské cizině. Hlášení posílal také prostřednictvím ilegální kurýrní služby přes Balkán do Anglie.“

Nikdo již nezjistí, jaká muka podplukovník Balabán musel po svém zatčení prodělat. Když ležel těžce zmučen v bezvědomí, seděl u jeho lůžka policista, aby zaznamenával to, co v horečkách mluví, jaká jména říká ze spaní. Nerozlučná trojice, kterou sami gestapáci překřtili na Tři krále, utrpěla první velkou ztrátu. Gestapo počítá s tím, že zatknout zbývající „krále“, Josefa Mašína a Václava Morávka, bude teď již snadnou záležitostí. Jak šeredně se zmýlili, je dnes dobře známo...