Ronald Speirs se narodil 20. dubna 1920 ve skotském Edinbourghu. Po čtyřech letech jeho rodina emigruje do Spojených států. Ronaldovým novým domovem se stává Boston v Massachusetts. Již během studia na střední škole absolvuje důstojnický výcvik a stává se poručíkem. Po vstupu USA do války, se dobrovolně hlásí k výsadkové pěchotě. Ronald je převelen do tábora Toccoa v Georgii. Zde se stává velitelem jedné z čet roty D 2. praporu 506. výsadkového pluku 101. výsadkové divize. U svých mužů není zpočátku příliš oblíbený. Je přísný, ale spravedlivý. V roce 1943 se s divizí přesouvá do Velké Británie.

6. června 1944 vyskakuje z dopravního letounu do Normandie. S několika svými muži podpoří útok příslušníků roty E na postavení čtyř německých houfnic ráže 105 mm u Brécort Manor, které ostřelují vyloďující se vojáky 4. pěší divize na pláži Utah. Ronald zlikviduje obsluhu čtvrté dosud neumlčené houfnice. Přes noc se američtí výsadkáři přesouvají do nových pozic nedaleko Saint-Come-du-Mont. Poručík Speirs vydá své rotě rozkaz, aby se zakopala a držela pozice. Podpůrné dělostřelectvo má paragánům otevřít palbou cestu skrz německé pozice. Jeden ze seržantů však Speirsův rozkaz ignoruje a nutí své muže k dalšímu postupu. Jak se ukáže, je opilý. Když Speirs útočící 2. četu dostihne, dojde k nečekanému incidentu. Ronald seržanta upozorní, aby pro svůj stav předal velení a přesunul se do týlu. Místo uposlechnutí rozkazu je ale ohrožen nabitou puškou. V sebeobraně tak použije svou zbraň a seržanta střelí mezi oči. Incident následně hlásí svému veliteli kapitánu Gerrymu S. Grossovi, který uzná, že se opravdu jednalo o nutnou sebeobranu. O pouhý den později je kapitán Gross v boji zabit a celá nepříjemná událost je následně ututlána. Podobně dopadne i údajná vražda šesti německých zajatců, které měl Ronald postřílet. Podle Richarda Winterse k ní opravdu došlo, on sám jí byl šokován, ale velení 101. výsadkové divize, jež byla rozptýlena po celém Cotentinském poloostrově, tehdy potřebovalo každého vojáka a nemohlo si dovolit tak schopného důstojníka, jako byl Speirs odvolat a postavit ho před válečný soud.

Po zabezpečení předmostí v Normandii, jsou orli s těžkými ztrátami staženi zpět na britské ostrovy. 17. září 1944 vyskakují nad okupovaným Nizozemskem. Operace Market – Garden má průnikem do německého Porúří ukončit válku ještě do konce roku 1944. Po úspěšném začátku, však budou Spojenci poraženi. Ronald Speirs se v Nizozemí vyznamená 10. října 1944, když poblíž Rendijku dostává rozkaz, aby vedl hlídku, která má monitorovat nepřátelské pozice na druhém břehu řeky Neder Rijn. Po setmění sám dobrovolně řeku přeplave a objeví německé velitelství a několik kulometných postavení. Následně na břehu najde opuštěný německý gumový člun ve kterém vyrazí zpět přes řeku. Během veslování je Němci zpozorován a zasažen střelou z kulometu, ale nakonec se dostává zpátky do amerických linií.

V prosinci 1944, po německé ofenzívě v Ardenách, je 101. výsadková divize převelena do belgického Bastogne. Ronald Speirs je toho času stále velitelem roty D. 13. ledna 1945, po prolomení obklíčení a následném protiútoku na městečko Foy fakticky přebírá velení nad rotou E a to poté, co zcela selhává její velitel poručík Norman Dyke. Velitel 2. praporu kapitán Winters sleduje zpackaný útok na městečko a je šokován jeho průběhem. Otočí se na Speirse a vydá mu rozkaz, aby se ujal velení. Později vzpomínal, že Speirse si vybral zcela náhodou, byl prostě prvním důstojníkem, kterého spatřil když se otočil. Jak se ukázalo, byl to tah, který vedl k úspěchu. Speirs zvedne americké paragány do zteče německých pozic a předvede legendární běh, když se sprintem přes nepřítelem obsazené městečko dostane do postavení roty I ze 3. praporu. S jejími příslušníky domluví další postup a opět se vrátí zpět k rotě E. Až po bitvě o Foy, se Ronald Speirs stává příslušníkem roty E, u které zůstane až do konce války.

Na jaře 1945 se s divizí přesouvá do Německa, obsazuje Berchtesgaden, kde se stává „majitelem“ velkého množství stříbrných předmětů, které pošle do Anglie své ženě Margaret, se kterou se oženil 20. května 1944 a která mu porodila syna Roberta. V knize Bratrstvo neohrožených je uvedeno, že o všechny tyto předměty přijde, protože se z německého zajetí vrátí manžel dotyčné ženy, která mu dá před Speirsem přednost. Sám Speirs však řekl, že důvodem rozvodu nebyl žádný jiný muž, ale fakt, že se s ním odmítla vrátit do Ameriky. Po porážce Německa a okupační službě v Rakousku se Ronald rozhodne u jednotky zůstat, protože válka v Pacifiku dosud trvá a divize tam má být převelena. Ještě než k tomu ale dojde, Japonsko kapituluje.

I po skončení války zůstává aktivním důstojníkem. 23. března 1951 se zúčastní dalšího bojového seskoku, když s dalšími 3 500 americkými výsadkáři v rámci operace Tomahawk seskakuje u korejského Munsan-ni. V Koreji je velitelem střelecké roty. V roce 1956, po jazykovém kurzu ruštiny v californském Monterey, se přemisťuje do Německa, kde působí jako styčný důstojník mezi velením sovětských a amerických sil v Postupimi. O dva roky později se stává guvernérem Špandavské věznice. Roku 1962 je převelen do Laosu, kde je odpovědný za výcvik místních jednotek v rámci operaci White Star. Následně působí jako štábní důstojník v Pentagonu. Do penze odchází v roce 1964 v hodnosti podplukovníka. Ačkoliv se nezúčastňuje setkání příslušníků roty E, s některými se náhodně setká. Ronald Speirs, držitel téměř dvacítky vyznamenání, včetně Bronzové a Stříbrné hvězdy, Prezidentské citace, či Purpurového srdce, umírá 11. dubna 2007 ve městečku Saint Marie v Montaně ve věku 86 let.