Další z příslušníků roty E proslavený díky knize a zejména seriálu Bratrstvo neohrožených se narodil 2. června 1922 v New Yorku. Po vystudování střední školy ve Watertownu v Connecticatu se zapisuje na studia anglické literatury na Harvardu, i díky tomu později získá od svých spolubojovníků přezdívky Einstein, či Profesor. Ve svých 20 letech se v roce 1942 dobrovolně hlásí do řad americké výsadkové pěchoty. Nesmírně tvrdý výcvik prodělává v proslulém táboře Toccoa ve státě Georgia, nikoli však v řadách roty E, v té době je zařazen do roty F. Po skončení náročného výcviku je spolu se zbytkem 101. odeslán v roce 1943 do Velké Británie, kde výsadkáři v rámci příprav na invazi do kontinentální Evropy podstupují další výcvik.

6. června 1944 během dne D vyskakuje David Webster, stejně jako tisíce dalších paragánů z Dakoty a v těžké německé protiletadlové palbě se nocí snáší do Normandie. V té době je zařazen do velitelské roty 2. praporu 506. výsadkového pluku. Dopadne do zatopených polí východně od invazní pláže Utah. Ocitá se zcela sám, v nepřátelském a neznámém terénu. Nějaký čas trvá, než narazí na další spolubojovníky. Kvůli těžkým ztrátám a velkému rozptylu jednotek, požádá poté, co narazí na muže roty E o zařazení do jejích řad. A teprve tehdy se David stává jejím příslušníkem. U jednotky poté setrvá až do konce války.

Po zabezpečení předmostí v Normandii, je 101. výsadková divize stažena k odpočinku a doplnění prořídlých řad do Velké Británie. Na zotavenou mají američtí paragáni zhruba dva měsíce, protože poté opět nastupují do letounů, aby se v rámci Montgomeryho operace Market – Garden pokusili ukončit válku do Vánoc roku 1944. Ohromná letecká flotila dopravních letounů, bombardérů, kluzáků a doprovodných stíhačů se 17. září 1944 vydává do Nizozemí. Úkolem výsadkových jednotek, tedy americké 101. a 82. a 1. britské výsadkové divize, je obsadit především důležité mosty na trase Eindhoven – Nijmegen – Arnhem a udržet je do doby, než k nim dorazí divize XXX. britského sboru generálporučíka Briana Horrockse. Operace končí spojeneckou porážkou a značnými ztrátami především v britských řadách. David Webster je během těžkých bojů raněn, když ho zasáhnou do nohy střely z německého kulometu. Protože je po svém zranění evakuován do nemocnice ve Velké Británii, nezúčastní se obrany belgického města Bastogne v prosinci 1944 – lednu 1945. Po svém návratu k rotě E v únoru téhož roku, je „přijat“ mnohými spolubojovníky velmi chladně. Někteří mu dokonce zazlívají, že s jednotkou nebyl v době jejích nejhorších bojů, ve kterých padlo, nebo bylo raněno mnoho veteránů roty E.

David Webster se cítí provinile, a možná i proto nikdy nepřijme pozici velitele čety a povýšení. Je jediným příslušníkem roty, který prodělal původní výcvik v táboře Toccoa a nestal se poddůstojníkem. Vzhledem ke svému vzdělání a původu ( pocházel z bohaté rodiny ) měl nastoupit na důstojnickou školu, on však místo toho i pro svou povahu novináře, tuto možnost zavrhl, chtěl prožít válku z pohledu „obyčejného“ vojáka. Na jaře 1945 se s jednotkou ještě zúčastní obsazení Berchtesgadenu v Bavorsku. Domů je v roce 1945 poslán jako poslední z veteránů tábora Toccoa.

Po válce začíná pracovat jako reportér The Wall Street Journal a Los Angeles Daily News. V roce 1952 se žení s Barbarou Jean Stoessellovou se kterou má tři děti. Začíná se také věnovat mořské biologii ( zejména žralokům ) a oceánografii. K jeho velkým koníčkům patří rybaření a plachtění. Pracuje také na svých pamětech z let 2. světové války, ale až na několik krátkých povídek v časopise The Saturday Evening Post, své válečné zážitky nikdy nepublikuje. Právě jeho hobby ale zřejmě vede k tragédii. 9. září 1961 si vyjede na lov žraloků k pobřeží californské Santa Moniki a od té doby ho již nikdy nikdo neviděl. Byli důvodem jeho zmizení žraloci, nehoda, sebevražda nebo něco jiného? To se dnes již nedozvíme.

Americký spisovatel a historik Stephen Ambrose, autor knihy Bratrstvo neohrožených, studoval Websterův deník a byl překvapen jeho literární kvalitou. V roce 1994 přesvědčil paní Barbaru Websterovou o publikaci nezveřejněných vzpomínek a deníku jejího manžela. Z nich poté s Ambroseho předmluvou vznikla kniha An American Paratrooper's Memoir of D-Day and the Fall of the Third Reich.