Další nezapomenutelná osobnost roty E, poručík Lipton se narodil 30. ledna 1920 v Huntingtonu v Západní Virginii. Má velmi těžké dětství. V pouhých 10 letech mu během autonehody umírá otec a z maminky je doživotní invalida. Clifford po vystudování základní školy zamíří na Marshallovu univerzitu. Kvůli špatné finanční situaci rodiny, jako nejstarší ze sourozenců, však studia po jednom roce opouští a začíná pracovat v továrně.

Poté, co si v létě 1942 přečte článek o novém druhu vojsk americké armády – výsadkové pěchotě, jež je prezentována jako elita, která se musí podrobit tomu nejtěžšímu výcviku, rozhodne se přihlásit právě do jejích řad. Stává se tak 15. srpna 1942 ve Fort Thomas v Kentucky. Následně je převelen do tábora Toccoa v Georgii, kde se stává příslušníkem roty E 2. praporu 506. pluku 101. výsadkové divize. Lipton si již během výcviku vyslouží respekt ostatních mužů roty E, které motivuje k nejlepším možným výsledkům, kvůli svým mimořádným schopnostem je brzy povýšen na seržanta. Vždy se snaží udržovat morálku na vysoké úrovni a proto je mezi mužstvem i důstojníky velmi oblíbený.

Po úspěšném završení výsadkářského výcviku, včetně seskoků, zamíří se zbytkem divize přes Atlantik do anglického Albournu. Je to právě seržant Carwood Lipton, který spolu se seržanty Ranneyem, Harrisem a dalšími vede vzpouru proti jejich veliteli kapitánu Sobelovi, kterého pro jeho chabé taktické dovednosti nechtějí následovat do válečné vřavy, která se rychle blíží. Velitel 506. výsadkového pluku plukovník Sink je vzteky bez sebe, ale nakonec po poradě s nižšími veliteli pluku převelí kapitána Sobela do vojenské školy v Chilton Foliat. Pro seržanta Liptona nakonec nemá aféra žádné vážnější důsledky.

Píše se 6. červen 1944, seržant Carwood Lipton velí během Nejdelšího dne „osazenstvu“ jedné z několika stovek Dakot. Během samotného výsadku ztrácí svou zbraň. Vyzbrojen pouze nožem, granátem a několika náložemi se naštěstí setkává se dvěma spolubojovníky z 82. výsadkové divize a následně i s poručíkem Wintersem a vojínem Hallem z roty A, později se k nim přidají i Guarnere, Toye a Malarkey. Následuje přepad skupinky německých vojáků na dvou koňských povozech a poté již postup k vesničce Sainte-Marie-du-Mont.

1 km od ní, na panství Brécourt Manor, je zjištěna baterie čtyř německých houfnic ráže 105 mm, ostřelujících asi 5,5 km vzdálenou invazní pláž Utah, do jejíhož písku se právě vyloďují muži 4. pěší divize. Rota E, která má nyní jen 12 mužů(!), + jeden příslušník roty A, má za úkol nepřátelské houfnice, původně považované za 88 mm protiletadlové kanony, zničit. Přepad zakopaných německých dělostřelců se stává učebnicovým příkladem útoku na opevněnou nepřátelskou pozici. Při akci je zabit „jen“ vojín Hall z roty A, Němci ztratí minimálně 20 padlých. Carwood sám zastřelí jednoho německého vojáka, daleko důležitější ovšem jsou jeho nálože TNT, kterými mají výsadkáři v plánu houfnice zničit. Protože se Lipton nemůže zpočátku dostat skrz silně postřelované pole, poradí si poručík Richard Winters s pomocí německých granátů, které zasune do úsťových brzd houfnic. Seržant Lipton se nakonec dostává do spojovacích zákopů, v jednotlivých palebných pozicích ale zjišťuje, že hlavně jsou již zničeny. Až na čtvrtou houfnici tak může nálože připevnit a definitivně nebezpečného protivníka zničit. Za úspěšné splnění úkolu je seržant Lipton dekorován Bronzovou hvězdou.

O necelý týden později se rota E a další jednotky účastní útoku na důležitou silniční křižovatku Carentan. Ten brání němečtí Fallschirmjägeři a dochází tak k boji výsadkářů. Carwood Lipton je během těžkého pouličního boje zasažen střepinami dělostřeleckého granátu do obličeje, ruky a rozkroku. Německé padákové myslivce se podaří z města vytlačit a tím zabezpečit spojení amerických jednotek vyloďujících se na pláži Utah s jednotkami postupujícími z Omahy. Křičící orli pak ještě odrazí za vydatné podpory Shermanů americké 2. obrněné divize protiútok 17. divize tankových granátníků SS Götz von Berlichingen, podporované německými výsadkáři, kteří se pokusí Carentan opět obsadit. Carwood Lipton je spolu s celou divizí po zabezpečení předmostí v Normandii stažen do Velké Británie, kde za utrpěná zranění ( mj. mu na tváři po střepině zůstala jizva ) obdrží Purpurové srdce.

Pak již následuje v září 1944 příliš ambiciózní operace Market – Garden. Křičícím orlům se podaří osvobodit Eindhoven, ale Spojenci jsou nakonec zastaveni a především Britové utrpí těžké ztráty, a to jak 1. výsadková divize v Arnhemu a okolí, tak pozemní síly XXX. sboru. Ty měly prorazit až k Rudým ďáblům v Arnhemu, překročit zdejší dálniční most klenoucí se nad Rýnem, proniknout do průmyslového srdce Německa ještě do konce roku 1944 a tak uspíšit konec války. Carwood Lipton se v říjnu zapojí do úspěšné operace, během které se podaří před zajetím zachránit skupinu 148 mužů 1. britské výsadkové divize.

16. prosince 1944 nastupuje Carwood Lipton spolu s dalšími příslušníky oslabené 101. výsadkové divize na urychlený přesun do belgického města Bastogne, aby podpořili obranu zdejších amerických sil. Bez dostatečných zásob, těžkých zbraní, s minimem zdravotnického materiálu, střeliva i potravin, mnozí v letních uniformách, pak Křičící orli obsazují pozice v lesích kolem města. Zde, během neustálých německých dělostřeleckých přepadů, přebírá Lipton fakticky velení roty za poručíka Dyka. Po těžkém zranění seržantů Toey a Guarnere, a smrti dalších veteránů z Toccoa Warrena Mucka a Alexe Penkaly si Carwood Lipton poprvé ve svém životě zapaluje cigaretu. Po prolomení obklíčení Bastogne jednotkami 3. armády generála Pattona, přechází Američané do protiútoku. Za vynikající velení roty, a to jak v obraně, tak v útoku proti městečku Foy je Carwood Lipton povýšen na poručíka.

Na jaře 1945 se zúčastní obsazení Hitlerova Orlího hnízda v Berchtesgadenu. I po kapitulaci Německa zůstává v řadách roty E a na rozdíl od většiny spolubojovníků prozatím nezamíří domů, válka v Tichomoří totiž zuří dál. Do Států se vrací až po rozpuštění jednotky, ke které dochází krátce po kapitulaci Japonska. I poté však zůstává v armádní rezervě, nikdy však již není povolán.

Ve Spojených státech se poté hlásí ke studiu na Marshallově univerzitě v domovském Huntingtonu, kterou absolvuje s titulem ve strojírenství. Následně pracuje ve firmě Owens-Illinois Inc. vyrábějící plastové a skleněné obaly, roku 1952 se stává hlavním manažerem. V roce 1966 se stěhuje do Bridgetonu v New Yersey a stává se dokonce generálním ředitelem společnosti. Carwood, který se mezitím oženil a stal se otcem tří dětí, se roku 1971 opět stěhuje, tentokrát do britského Londýna, kde působí jako ředitel osmi sklářských podniků v Anglii a Skotsku. O devět let později se vrací zpět do Spojených států, konkrétně do Toleda v Ohiu, následujícího roku odchází do důchodu. Zbytek života prožije v Southern Pines v Severní Karolíně, kde také 16. prosince 2001 umírá ve věku 81 let na plicní fibrózu.