Základní technické údaje: Typ XXIA

Typ: oceánská ponorka, výtlak: 1 621 tun na hladině a 1 819 tun pod hladinou, rozměry: délka 76,70 m, šířka 6,62 m, ponor 6,20 m, pohon: na hladině diesely o výkonu 4 000 bhp ( 2 985 kW ) a pod hladinou elektromotory o výkonu 5 000 HP ( 3 730 kW ) nebo elektromotory o výkonu 226 HP ( 169 kW ), dva hřídele, rychlost: na hladině 16,5 uzlu a pod hladinou 16 uzlů s hlavními elektromotory nebo 3,5 uzlu s tichými elektromotory, dosah: na hladině 28 800 km ( 17 895 mil ) a pod hladinou 525 km ( 325 mil ) při rychlosti 6 uzlů, výzbroj: čtyři 30 mm protiletadlové kanony a šest 533 mm torpédometů ( všechny na přídí ) s 23 torpédy, posádka: 57 důstojníků a mužů

Jedna z klíčových konstrukcí v celé historii ponorek. Typ XXI stanovil měřítko platné pro celé desetiletí, až do zavedení jaderného pohonu. Přestože byly zavedeny již turbíny, tak i diesely s uzavřeným cyklem, obojí vyžadovalo další vývoj a vzniklou mezeru vyplnil člun s vysokovýkonnými elektromotory, využívající převážně zavedenou technologii. S vnějším trupem vyplněným vysokokapacitními bateriemi dosahovaly ponorky Typ XXI poprvé vyšší rychlosti pod hladinou než na hladině. Hlavní hnací motory byly doplněny jednotkou o nízkém výkonu pro nehlučné manévrování.

Podobně jako u typu XVII měl vnitřní trup typu XXI průřez tvaru dvojité bubliny s hladkým vnějším obrysem. Skládal se z osmy prefabrikovaných sekcí, vyráběných na mnoha místech a dopravovaných do loděnic ke konečně montáži. Dotvarování trupu zvětšovalo jeho objem a usnadnilo jeho doplnění hydrodynamicky čistého pláště. Konstrukce byla celosvařovaná s cílem vyrábět tři čluny týdně v rámci ambiciózního programu výstavby 1500 jednotek ( U – 2500 až U – 4000 ). Většina ostatních ponorkových programů byla kvůli tomu omezena či zrušena.

Typ XXI byl konstruován pro trvalé působení pod hladinou a používal vzduchový komín hlavně pro provoz dieselů při dobíjení akumulátorů. Ubytovací podmínky byly podstatně lepší díky klimatizaci a systému regenerace vzduchu. Jedinou hlavňovou výzbrojí byla zdvojená samočinná děla v předním a zadním obrysu prodloužené věže. Kombinace aktivních a pasivních sonarů sloužila k vypouštění torpéd bez pomoci periskopu. Dvě navržené, ale nerealizované verze, Typ XXIA a Typ XXIC, měly mít počet torpédometů zvýšený ze šesti na dvanáct a dále pak šestnáct vložením dalších trupových sekcí. Naštěstí pro Spojence se Typ XXI nedočkal plného bojového nasazení. Několik jich bylo potopeno, vesměs letadly a to v domácích vodách.