Základní technické údaje: Typ IX

Typ: oceánská ponorka, výtlak: 1 120 tun na hladině a 1 232 tun pod hladinou, rozměry: délka 76,70 m, šířka 6,75 m, ponor 4,70 m, pohon: na hladině diesely o výkonu 4 400 HP ( 3281 kW ) a pod hladinou elektromotory o výkonu 1 000 HP, rychlost: na hladině 18,2 uzlu a pod hladinou 7,5 uzlu, dosah: na hladině 25 000 km při rychlosti 10 uzlů a pod hladinou 115 km při rychlosti 4 uzlů, výzbroj: šest torpédometů ráže 533 mm ( čtyři na přídi a dva na zádi ), kanon SK C/32 ráže 105 mm + různé sestavy protiletadlových zbraní, posádka: 48 důstojníků a mužů

Ponorky třídy Typ IX byly konstruovány pro bojovou činnost na širém moři. Volně navazovaly na mnohem menší Typ II a lišily se především dvojitým trupem. Toto řešení přinášelo větší využitelný vnitřní prostor, protože umožňovalo umístit palivové a balastní nádrže zevně. Navíc vnější trup zvyšoval pravděpodobnost přežití, když tlumil přenos tlakové vlny na vnitřní trup a dával ponorkám podstatně lepší plavební vlastnosti na hladině. Podstatně lepší byly také ubytovací prostory, usnadňující dlouhodobé působení a počet 22 nesených torpéd byl o polovinu větší než u Typu VIIC. Ráže palubního děla vrostla z 88 mm na 105 mm.

Pro představu o tom, jak se konstrukce vyvíjela během války, poslouží porovnání člunů Typ IXA a Typ VIIA s délkou 76,5 m a 64,5 m zatímco poslední verze Typ IXD a Typ VIIF měly délku 87,5 m a 77,6 m. Hlavním účelem verzí Typu IX bylo spíše zlepšení dosahu než úderné síly. Tak osm člunů Typ IXA mělo na hladině dosah 19 500 km při rychlosti 10 uzlů, ale ještě před zářím 1939 je doplnily první verze ze 14 člunů Typ IXB s dosahem 22 250 km. Po nich následovala největší skupina Typ IXC a Typ IXC – 40 s drobnými úpravami, celkem 149 člunů se zásobou paliva na 25 000 km.

Od zahájení bojových akcí působily ponorky Typ IX v západním a jižním Atlantiku a po vstupu Spojených států do války je doplnily jednotky řady Typ VIIC ve „zlatých časech“, kdy řádily mezi obchodními loděmi podél východního pobřeží USA až ke Karibiku, než byl zaveden řádný systém konvojů. Již v roce 1940 byl na rýsovacích prknech Typ IXD, s dodatečnou trupovou sekcí délky 10,8 m. Byly postaveny také dva exempláře Typu IXD 1, bez výzbroje, ale s kapacitou 250 tun paliva pro doplňování jiných člunů. Dvacet devět člunů Typ IXD 2 byly bojové ponorky s fenomenálním dosahem 58 400 km, který jim umožňoval působení v Indickém oceánu a dokonce dosažení Japonska. Některé byly vybaveny malým jednomístným vlečným vírníkem pro možnost pozorování na větší vzdálenost. Typ IXD 2 byl dále zdokonalen na Typ IXD 2 – 42, ale dokončen byl jen jeden člun této verze. Vylepšené diesely Typu IXD 1 umožňovaly 21 uzlovou rychlost na hladině, ale ukázaly se jako nespolehlivé a později se již nepoužívaly.