Základní technické údaje: Třída Ha – 201

Výtlak: 377 t na hladině a 440 t pod hladinou, rozměry: délka 53,00 m, šířka 4,00 m, ponor 3,40 m, pohon: na hladině diesely o výkonu 400 bhp ( 298 kW ) a pod hladinou elektromotor o výkonu 1 250 HP ( 930 kW ), jeden hřídel, rychlost: na hladině 10,5 uzlu a pod hladinou 13 uzlů, dosah: na hladině 5 600 km při rychlosti 10,5 uzlu a pod hladinou 185 km při rychlosti 2 uzlů, výzbroj: jeden 7,7 mm kulomet a dva 533 mm torpédomety ( oba na přídi ) se čtyřmi torpédy, posádka: 22 důstojníků a mužů

Technicky nejzajímavější z mnoha japonských konstrukcí ponorek, malé čluny třídy Ha – 201, odpovídaly spolu se 78 m čluny třídy I – 201 německým typům XXIII a XXI. Zdá se, že s narůstajícím tlakem Američanů směrem k japonským ostrovům v roce 1943 Japonci konečně pochopili, že mají nevhodný druh ponorek pro boj s prvořadými cíli, totiž válečnými loděmi. Ze strategického hlediska by udělali nejlépe, kdyby soustředili své čluny k útokům na obchodní lodě, tak jako Američané, ale Japonci vytrvali až do konce a sestrojili třídu Ha – 201 neboli typ STS, jako rychlý a obratný člun pro obranu japonských ostrovů proti válečným lodím. Stejně jako podobné německé ponorky však přišly příliš pozdě, když už měl nepřítel naprostou převahu.

Japonci s využitím pokusných údajů z předválečných zkoušek 43m pokusné ponorky No.71 naplánovali rychlou výrobu 90 ponorek. Navzdory rozsáhlému využití prefabrikátů a výrobě v pěti loděnicích jich však stihli dokončit jen asi deset, z nichž žádná nevyplula do útočné bojové akce, dalších 28 ponorek pak bylo ve chvíli kapitulace v pokročilém stupni rozestavěnosti. Předpona HA odpovídá západnímu C a znamená malou ponorku. Povrch byl co nejhladší a bez zbytečných výstupků, s rozměrným pláštěm na přídi. Tyto čluny byly schopné krátkodobě vyvinout vysokou rychlost pod hladinou, což bylo nezbytné, protože měly jen dva torpédomety a musely provádět útok z co nejmenší vzdálenosti.

Je zajímavé, že byly poháněny jedinou vrtulí v ose lodi, umístěnou za křížovými řídícími plochami, což se pozoruhodně podobá modernímu uspořádání. Měly jen omezenou vytrvalost a jejich 22členná posádka mohla být na moři asi 15 dní. Byly vybaveny jakýmsi vzduchovým komínem pro delší pobyt pod hladinou, což bylo v době naprosté vzdušné převahy Američanů zcela nezbytné pro přežití. Spolu s posledními typy německých ponorek poskytly po válce Američanům množství cenných poznatků pro jejich program Duppy.