Základní technické údaje: Třída T

Výtlak: 1 325 t na hladině a 1 570 t pod hladinou, rozměry: délka 83,82 m, šířka 8,10 m, ponor 4,50 m, pohon: dva diesely o výkonu 1 864,25 kW ( 2 500 bhp ) a dva elektromotory o výkonu 1 081,3 kW ( 1 450 HP ), dva hřídele, rychlost: 15,25 uzlu na hladině a 9 uzlů pod hladinou, dosah: 20 382 km při rychlosti 10 uzlů na hladině, výzbroj: jedno 101,6 mm dělo a deset nebo jedenáct 533 mm torpédometů ( u první skupiny deset na přídi a u druhé skupiny osm na přídi a tři na zádi ), posádka: 56  důstojníků  a mužů ( první skupina ), 61důstojníků a mužů ( druhá skupina )

Čluny třídy T, na první pohled rozpoznatelné díky svému podivnému hrbatému profilu byly za války standardními hlídkovými ponorkami Royal Navy. Mezi HMS Trion a HMS Tabard, spuštěnými na vodu v říjnu 1937 a listopadu 1945, dosáhla tato třída úctyhodného počtu 54 jednotek. Po ukončení třídy Thames a při trvající potřebě náhrady za nevyhovující třídu O musela třída T nejen odstranit jejich nedostatky, ale také vyhovět smluvním ustanovením omezujícím meziválečné projekty. Londýnská námořní dohoda omezovala celkovou tonáž ( nikoli jednotlivé lodě ), proto byla s cílem získat co nejvíce člunů stanovena hranice 1 000 tun. Do ní se měla vejít 42 denní vytrvalost. Slouží ke cti konstrukčnímu týmu, že konečný výsledek byl jen o 9% těžší a přitom vysoce spolehlivý.

Vzhledem k omezeným parametrům mohly být u člunů třídy T použity jen diesely malých rozměrů a proto byla jejich rychlost na hladině dosti skromná. Naproti tomu měly ale pořádnou palebnou sílu, když vedle šesti příďových torpédometů v tlakovém trupu nesly ještě dva pod vybouleným pláštěm na přídi a další dvojici pod pláštěm na obou stranách věže, mohly tedy vystřelit salvu deseti torpéd. Toto uspořádání se týkalo všech 22 člunů postavených před 2. světovou válkou, pozdější jednotky měly postranní torpédomety posunuty více dozadu a obrácené a  k tomu další rouru pod pláštěm vpravo na zádi. Jednotky stavěné za války měly také jiný tvar přídě s výše posazenými torpédomety a některé vnější balastní nádrže byly změněny na palivové. Objem naftových nádrží se téměř zdvojnásobil a vytrvalost lodi tak překročila vytrvalost posádky a zásob.

Čtrnáct z předválečných člunů bylo ztraceno, hlavně ve Středozemním moři. Lodě z válečných programů byly většinou dokončeny až po skončení války právě ve Středozemním moři a pouze jediná byla ztracena na moři. Po 2. světové válce jich bylo mnoho prodáno, další byly prodlouženy a dostaly hydrodynamičtější tvar, poté sloužily po boku svých nástupců třídy A až do konce 60. let. Čtyři jednotky byly stornovány a jedna skončila u projektu.