Bach – Zelewski se narodil v Lauenburgu v Pomořansku ve statkářské rodině v roce 1899. Stal se vojákem z povolání, sloužil v 1. světové válce. Po válce postupně vstoupil do služeb policie, v roce 1930 do NSDAP a v roce 1931 do SS. Když se Adolf Hitler stal říšským kancléřem, rychle povýšil a stal se velitelem jihovýchodního okrsku SS ve slezské Vratislavi ( Breslau ). V letech 1932 – 1934 byl poslancem Říšského sněmu. V letech 1941 – 1942 byl vyšším velitelem policie a SS pro oblast armádní skupiny Střed v Rusku, podléhaly mu všechny protipartyzánské jednotky. Byl přímým podřízeným Reichsführera – SS Heinricha Himmlera. Ačkoli byl zapáleným nacistou, v roce 1942 jej v souvislosti s hrůznými zločiny páchanými na východě postihlo nervové onemocnění. Léčil se v nemocnici SS v Hohenlychenu. Trpěl halucinacemi, které jej postihly po vraždění Židů, na němž se podílel.

Změny na postech velitelů nepřinesly žádnou změnu při zapojení armády nebo letectva v těchto operacích. Bach – Zelewski řídil protipartyzánský boj za liniemi východní fronty a v horách na Balkáně. Kontrolu nad vojáky Wehrmachtu a německými dobrovolníky v řadách Wehrmachtu předal SS. Bach – Zelewski byl vrchním velitelem jednotek, které se v říjnu 1944 podílely na potlačení varšavského povstání. Sovětské jednotky operující v okolí Varšavy neposkytly povstalcům během brutálního zásahu Němců žádnou pomoc. Stejně jako u dřívějších povstání si Himmler přál, aby boj proti varšavským povstalcům vyzněl jako bitva cti jednotek SS. Bylo rozhodnuto, že varšavský městský znak bude námětem bitevního odznaku, který dostanou vojáci i nebojující personál, kteří se od 1. srpna do 2. října 1944 podíleli na bojích ve Varšavě. Bach – Zelewski však nemohl žádné odznaky rozdat, neboť továrna, která je měla vyrábět, byla vybombardována.

Aby po válce zabránil svému vydání do Polska, vystupoval Bach – Zelewski u norimberského tribunálu jako svědek obžaloby. V roce 1951 jej spojenecký soud odsoudil k trestu 10 let zvláštních prací, což v praxi odpovídalo domácímu vězení. V roce 1958 byl opět zadržen a obviněn z vražd spáchaných v letech 1941 – 1942. Když se objevily další informace o jeho činnosti ve válečných letech, stanul opět před soudem. V roce 1961 byl odsouzen na doživotí za vraždění ve Slezsku v období 1942 – 1944, kdy tato oblast podléhala jeho velení. Zemřel ve věznici v Mnichově – Harlachingu v roce 1972.