Jan Kudlič se narodil v roce 1914 v Mokrouších v okrese Plzeň – město. Jeho otec padl v 1. světové válce a matka mu zemřela, když mu bylo 7 let, a tak ho vychovávala babička. Po vyučení na soustružníka pracoval ve Škodových závodech v Plzni. 

V lednu 1933 nastoupil jako délesloužící poddůstojník k dělostřeleckému pluku 151 v Praze. V červnu 1936 složil externě maturitu na Státní reálce v Praze a v září téhož roku nastoupil studium na Vojenské akademii v Hranicích, ze které byl vyřazen v srpnu 1937 v hodnosti poručíka dělostřelectva. Poté sloužil u dělostřeleckého pluku 1 v Bílině jako důstojník 7. baterie a od února 1938 velel 9. baterii.

V červenci 1939 opustil okupovanou vlast. Přešel hranice do Polska, kde po zahájení německé invaze ( 1. září 1939 ) několik dní působil v polské armádě jako smluvní důstojník. Během následné internace v SSSR zastával funkci subalterního důstojníka, velitele technické roty, od června 1941 pobočníka velitele skupiny a od konce téhož roku velitele 2. roty. Dobrovolně se přihlásil k výsadkovým operacím do Protektorátu, nicméně se vrátil ke skupině a v Buzuluku byl poté ustanoven velitelem výcvikové minometné roty. 

V prosinci 1942 převzal velení 2. roty a v jejím čele odjel na frontu k Sokolovu. Vedl protiútok na Sokolovo, které se Němcům podařilo dobýt. Během akce byl raněn. Poté byl evakuován do Charkova, ale při transportu do nemocnice, bylo vozidlo které ho vezlo napadeno německým hloubkovým letounem a Jan Kudlič byl při ostřelování vozidla zasažen. Na následky zranění 11. března 1943 zemřel. Posmrtně byl povýšen do hodnosti majora.