Generál ( in memoriam ) Václav Morávek 8. 8. 1904 – 21. 3. 1942
Václav Morávek se narodil 8. srpna 1904 v Kolíně. Po absolvování základní školní
docházky a gymnázia v Kolíně, kde maturoval v roce 1923, zahájil studium
Vojenské akademie v Hranicích na Moravě. Ve 30. letech byl s hodností štábního
kapitána velitelem dělostřelecké baterie v Olomouci. Po okupaci Československa
a vzniku Protektorátu Čechy a Morava v březnu 1939 a následné demobilizaci
československé armády byl štábní kapitán Václav Morávek přidělen jako úředník k
pracovnímu úřadu v Kolíně. Vlastenecké cítění přivedlo Václava Morávka záhy do
řad protinacistického odboje. Zapojil se do celoprotektorátní vojenské odbojové
organizace Obrana národa, kde spolu s podplukovníky Josefem Balabánem a Josefem
Mašínem vytvořili zpravodajskou a diverzní skupinu, kterou samotné gestapo
pojmenovalo Tři králové.
Morávek byl pro skupinu cennou posilou. Byl vynikající střelec ( předválečný několikanásobný
mistr Československé armády ve střelbě z pistole ) a všude s sebou nosil
dvě pistole a spoustu zásobníků. Mimo to byl též hluboce věřícím křesťanem, neodmyslitelnou
družkou jeho pistolí byla kapesní Bible, v níž si každý večer ( bylo – li to
možné ) četl. Když se ho Mašín na jednom z jejich prvních setkání zeptal, v co
vlastně věří, odpověděl mu legendární větou: „Věřím v Boha a ve své pistole!“ Kromě
shromažďování zbraní, výroby výbušnin, zajišťování emigrace a vydávání
ilegálních tiskovin byly nejdůležitějšími akcemi skupiny Tří králů dva pumové
atentáty provedené v Berlíně. První výbuch postihl v lednu 1941 budovu říšského
ministerstva letectví a policejního ředitelství a druhý útok byl proveden v
únoru 1941 na Anhaltském nádraží. Cílem měl být salónní vlak říšského vedoucího
SS Heinricha Himmlera. Časovaná nálož vybuchla podle plánu, avšak Himmlerův
vlak pro technickou poruchu přijel na jiné nádraží.
Nejvýznamnější činností skupiny Tří králů a jmenovitě pak Václava Morávka ale
bylo navázání a udržování styků s nejdůležitějším agentem velitelem
československé rozvědky F. Moravce Paulem Thümmelem ( známého pod krycím názvem
A – 54 ) a exilovou československou zpravodajskou ústřednou v Londýně. Tento kontakt
navázaný v červnu 1940 udržoval Václav Morávek až do své smrti v březnu 1942. Zprávy
předával Václav Morávek do Anglie prostřednictvím vysílaček domácího odboje a
posléze i vysílačkami parašutistů dopravených sem i pro tento účel z Anglie. Pro
československou exilovou vládu v Londýně měly zprávy zásadní význam. Václav
Morávek vynikal mezi Třemi králi místy až ztřeštěnou odvahou. Krom toho, že se
vysmíval gestapu tím, že na jeho pražské velitelství pravidelně doručoval
ilegální časopis V boj!, neváhal navštívit v převleku oblíbenou hospodu Oscara
Fleischera, šéfa skupiny pověřené jeho dopadením a nechal si od něj připálit
cigaretu. Poté mu poslal přátelskou zdravici s upozorněním na toto setkání –
přes jeho šéfa.
Dne 22. dubnu 1941 padl do léčky nastražené gestapem Josef Balabán. V úterý 13.
května vtrhli gestapáci uprostřed vysílání do bytu v domě číslo 19 v ulici Pod
Terebkou v Nuslích. Zatímco podplukovník Josef Mašín kryl střelbou své
kamarády, Václav Morávek a radista četař František Peltán rychle ničili
radiostanici a depeše. První nápor gestapáků Mašín zastavil, ale poté byl sám
postřelen. Morávek mu vyrazil na pomoc, ale byl palebnou přesilou donucen k
ústupu. Poté se společně s Peltánem spustili po ocelovém lanku, které jim
sloužilo jako anténa, ze třetího patra 15 metrů nad zemí do dvora. Morávkovi
drát téměř úplně odřízl levý ukazováček, o který nakonec přišel. Peltán si
narazil nohy. Přesto se oběma podařilo uniknout a dorazit do náhradních bytů. Takové
štěstí už neměl Josef Mašín, který byl v bezvědomí převezen do vězeňské
nemocnice na Pankráci. Morávek, poslední ze Tří králů, pokračoval dál v ilegální
činnosti, podařilo se mu obnovit spojení s Londýnem a nakontaktovat několik
výsadků shozených z Velké Británie. S Thümmelem se nadále scházel, přestože se
nad agentem A – 54 začala stahovat mračna. Koncem prosince 1941 Morávka Gestapo
objevilo v jednom z konspirativních bytů a pozdě v noci na něj vyslalo devítičlenné
zatýkací komando v čele s inspektorem Dittmarem Bingelem. Morávek se však
prostřílel přímo přes devítinásobnou přesilu, přičemž tři gestapáky zabil.
Dne 21. března 1942, se Morávek sešel v bytě na Staroměstském náměstí s rotmistry
Josefem Gabčíkem a Janem Kubišem ( výsadek Anthropoid ) a k večeru měl
domluvenou schůzku u střešovické tramvajové vozovny, kam jako první přišel jeho
spolupracovník Václav Řehák. Schůzka byla prozrazena konfidentem a gestapo
obsadilo v okolí snad všechny myslitelné body. Václav Řehák byl zatčen a když
Morávek zaregistroval přítomnost gestapa, snažil se uniknout, ale už bylo
pozdě. V nastalé divoké přestřelce vypálil asi padesát rán a zranil blíže
neurčený počet protivníků. V parčíku u Prašného mostu ho zasáhly dvě kulky do
nohy, které mu znemožnily pohyb. Morávek se snažil zasáhnout své
pronásledovatele v pokleku ale další kulka, která zasáhla aortu, ukončila jeho
život. Jeden z gestapáku střelil mrtvého Morávka ještě dvakrát do hlavy. Po
roce 1989 byl Václav Morávek povýšen in memoriam do hodnosti podplukovníka a v
roce 1992 mu prezident republiky Václav Havel udělil Řád M. R. Štefánika II.
třídy. Dne 8. května 2005 mu český prezident Václav Klaus udělil „in memoriam“
hodnost generála. Václav Morávek byl skutečný muž, boj za svou vlast považoval
za samozřejmost. Svobodu svého národa považoval za hodnotu nejvyšší a pochopil,
že je třeba pro ni přinášet oběti. I my bychom měli vědět, že svoboda nikdy
nebyla a nikdy nebude samozřejmostí.