Henri Guisan se narodil v roce 1874 v Méziéres. Pocházel z protestantské frankofonní rodiny z kantonu Vaud. Vystudoval zemědělství, ale v roce 1894 nastoupil ve svých dvaceti letech vojenskou dráhu. Do 20. let 20. století se stal plukovníkem a od roku 1933 byl velitelem I. švýcarského armádního sboru.

Od počátku 19. století zakládalo Švýcarsko svou národní bezpečnost na mezinárodních zárukách své neutrality, které byly smluvně posíleny po 1. světové válce Versailleskou smlouvou a Londýnskou deklarací rady Společnosti národů z roku 1920. Rozklad Společnosti národů ve 30. letech a její rostoucí neschopnost zajistit kolektivní bezpečnost pro státy, které se o ní opíraly, přiměly Švýcarsko, aby se vrátilo k historické koncepci absolutní neutrality. Přitom si vládnoucí kruhy země uvědomovaly, že bez psychologického, ekonomického a vojenského zajištění obrany vlastními silami nemají žádné proklamace tváří v tvář bezohledným agresorům typu Adolfa Hitlera a Benita Mussoliniho smysl. Proto těsně před vypuknutím války v roce 1939 švýcarská Federální rada vydala deklaraci neutrality a přikročila k velmi vzácnému kroku ( volbě generála, vrchního velitele švýcarské armády ). Tím byl zvolen 30. srpna 1939 celkem 204 hlasy z 227 platných Henri Guisan. Nejvyšší volený orgán Švýcarska mu uložil zajistit bezpečnost státu a jeho územní celistvost.

Generál Guisan připravil do léta 1940, kdy se bezpečnostní riziko spočívající v hrozbě německé invaze proměnilo z potencionálního v aktuální, koncepci švýcarské bezpečnostní politiky, v níž se navzájem propojovaly komponenty morálně – politické, geopolitické a vojensko – technické. Tuto svou bezpečnostní koncepci vyhlásil ve svém slavném projevu z 25. července 1940 na planině Rütli, místě spojeném s mocnými symbolickými momenty švýcarského vlastenectví.

Základní myšlenkou bylo jeho jednoznačné vyhlášení, že Švýcarsko se bude bránit jakékoli invazi nacistů a v žádném případě nebude kapitulovat. Guisan podtrhl skutečnost, že žádný švýcarský státní orgán není oprávněn jménem země podepsat kapitulaci. Občané byli upozorněni, že jakékoli oznámení o kapitulaci, bez ohledu na to, kdo a jak ho šíří, se nezakládá na pravdě a je nutné ho pokládat za nepřátelskou propagandu. Bez ohledu na to, že Švýcarské ozbrojené síly přes veškerou snahu nemohly být ozbrojeny na úrovni srovnatelné s německou armádou, bylo zmobilizováno 850 000 mužů z celkového počtu 4 000 000 obyvatel země. Guisanova koncepce počítala s maximálním využitím územních specifik horského terénu Švýcarských Alp k obraně. Vycházela z vytvoření citadely, pevnosti ve středních Alpách, kam by se švýcarská armáda stáhla a kde by mohla vést dlouhodobý boj proti okupantům, jakmile by byla níže položená území Mittellandu ztracena.

Připravovaná citadela v sobě zahrnovala sklady zbraní a munice, zdravotnického materiálu, potravin a vody a dokonce i vodní elektrárny a potřebné továrny. Zatímco by armáda z této pevnosti vedla normální válku, obyvatelstvo by za liniemi okupantů s její podporou praktikovalo partyzánský boj a záškodnickou činnost. Guisanova strategie, jak se ukázalo, nemusela být v praxi aplikována, neboť splnila svůj účel jakožto nástroj zastrašení. Němci nakonec invazi neriskovali a Švýcarsko, přestože bylo obklíčeno nacistickými a fašistickými nepřáteli, přežilo 2. světovou válku jako jediný demokratický stát v Evropě. Dne 20. srpna 1945 se generál Guisan vzdal svého postavení, jelikož usoudil, že svůj úkol splnil. Přestože generál Guisan mohl při formulaci své bezpečnostní koncepce Švýcarska vycházet z mimořádných momentů představovaných nekompromisním švýcarským vlastenectvím, jednotou politického vedení, specifickými terénními podmínkami země a jistě i nezvykle silnou finančně – hospodářskou podporou, byl jeho přístup k tvorbě tak zásadního koncepčního dokumentu nejen historickou epizodou, ale i trvalým obohacením politické teorie a praxe. Henri Guisan zemřel v Lausannes v roce 1960.