Eisenhower se narodil roku 1890 v Denisonu v Texasu. Dwight neboli – Ike, jak se mu od dětství říkalo, byl potomkem německých přistěhovalců. Pocházel z chudé rodiny a on i jeho bratři byli od malička vedeni k práci a pevnému náboženskému přesvědčení. V Abilene v Kansasu, kam se jeho rodina v roce 1891 přestěhovala, patřila do kolonie Mennonitů. Po absolvování střední školy v Abilene v roce 1909 asi dva roky pracoval a poté nastoupil na vojenskou akademii Spojených států ve West Pointu. Absolvoval ji v roce 1915 v pozoruhodné třídě, z jejíchž 164 absolventů se 59 později stalo generály.

Za 1. světové války velel Eisenhower tankovému výcvikovému středisku. Válka skončila těsně předtím, než měl odjet do Evropy. V meziválečném období absolvoval další vyšší důstojnické školy. Ve 30. letech byl poručníkem náčelníka generálního štábu generála Douglase MacArthura, s nímž později pracoval na Filipínách při reorganizaci armády. Počátkem 2. světové války v Evropě se stal velitelem 3. armády a jeho výkon při plánování manévrů zahrnující půl milionu vojáků zaujal náčelníka generálního štábu generála George C. Marshalla.

Po vstupu spojených států do 2. světové války v prosinci 1941 zařadil Marshall Eisenhowera do armádního plánovacího odboru, kde připravoval strategii pro spojeneckou invazi do Evropy. V březnu 1942 se stal generálmajorem a šéfem operačního odboru ministerstva obrany. V červnu jej Marshall vybral z 366 vyšších důstojníků, aby se stal velitelem amerických jednotek v Evropě. Eisenhowerův rychlý postup po řadě let spíše stagnující kariéry vyplýval nejen z jeho znalostí strategie a z organizačního nadání, ale rovněž ze schopnosti jednat s lidmi, přesvědčovat je a překonávat spory. Lidé z různých sociálních prostředí mu důvěřovali a měli ho rádi. V červenci 1942 byl jmenován velitelem operace Torch, spojenecké invaze do severní Afriky, zahájené 8. 11. 1942 a úspěšně završené v květnu 1943 německou kapitulací v Tunisku. V únoru 1943 byl povýšen na úplného ( čtyřhvězdičkového ) generála a následně řídil vylodění Spojenců na Sicílii a poté na italské pevnině.

Již v době bojů v Itálii se podílel na vypracování plánů invaze do Francie a 24. prosince 1943 byl jmenován vrchním velitelem Spojeneckých expedičních sil. V lednu 1944 se přesunul do Londýna, kde řídil přípravu operace Overlord. Tehdy byl rovněž povýšen do hodnosti generála armády ( pětihvězdičkového ), která odpovídala hodnosti maršála či polního maršála. Invaze byla zahájena s jednodenním zpožděním 6. června 1944. Invazní armáda, které Eisenhower velel, dosáhla brzy na území Francie počtu 1 000 000 mužů. Po vítězství v bitvě v Ardenách v prosinci 1944 překročili 7. března 1945 Spojenci Rýn. Německo kapitulovalo 7. a 8. května 1945 válka v Evropě skočila.

Pokud jde o závěrečné fáze války v Evropě, bývá Eisenhower neprávem kritizován za to, že dovolil Sovětům dobýt Berlín a obsadit příliš rozsáhlá území ve střední Evropě. Celá řada argumentů dokazuje, že kromě faktu, že Spojenci o těchto otázkách uzavřeli na konferenci v Jaltě dohody, které vrchní velitel musel dodržovat, existovaly i další pádné důvody, o něž se Eisenhowerova rozhodnutí opírala, například skutečnost, že Sověti byli blíže k Berlínu než západní Spojenci a měli zde větší počty vojáků.

V poválečném období čekalo Eisenhowera ještě pokračování vojenské služby. Nejprve ve Spojených státech a poté jako prvního vrchního velitele Severoatlantického paktu. Na krátko také zabočil do akademického světa, když se stal na dva roky prezidentem Kolumbijské univerzity v New Yorku a vydal v této době svou mimořádně populární knihu vzpomínek Křížové tažení v Evropě. Dalším Eisenhowerův život je spjatý s jeho druhým nejdůležitějším obdobím, když se v roce 1953 stal 34. prezidentem Spojených států za Republikánskou stranu a své volební vítězství zopakoval i ve druhém termínu. S jeho podílem na 2. světové válce tato doba souvisí pouze s tím, že to byly právě generálovy válečné zásluhy, které se staly základem jeho popularity jako nejúctívanějšího amerického vojáka a tudíž i úspěšného prezidentského kandidáta. Dwight D. Eisenhower zemřel roku 1969 ve Washingtonu D. C.