Curtis LeMay se narodil v roce 1906 v Columbusu v Ohiu. Svou kariéru zahájil v americkém vojenském letectvu v roce 1928. V roce 1942 byl velitelem 305. bombardovací skupiny ve Velké Británii. Během své služby v letech 1942 a 1943 v Anglii často prokazoval svou odvahu při osobní účasti v nebezpečných náletech, kdy americké bombardéry operovaly mimo oblast doletu doprovodných stíhaček, jako byl například nálet na Regensburg ( Řezno ) 17. srpna 1943, kdy se 146 letounů B – 17, s nimiž odstartoval z Velké Británie pokusilo bombardovat továrnu firmy Messerschmitt. Američané ztratili do příletu na základny v severní Africe 24 letadel. Již v době působení na evropském válčišti byl LeMay známý svým vývojem nových bombardovacích technik, jako byla obranná formace bombardovacích svazů dosahujících počtu až 1 000 letadel. Další LeMayovou inovací bylo rozptýlené bombardování.

V srpnu 1944 byl generál LeMay přeložen nejdříve na čínsko – barmsko – indické bojiště, kde velel XX. bombardovacímu velitelství v Číně a potom XXI. bombardovacímu velitelství v Tichomoří. Nakonec se stal odpovědným za veškeré strategické letecké operace proti hlavním japonským ostrovům. Zde rychle poznal, že technika i taktika uplatněné při bombardování Německa a boje proti Luftwaffe nejsou proti Japonsku účinné. Bombardování z velkých výšek ve dne bylo krajně nepřesné a ztráty na lidech i letecké technice neúnosně vysoké. Způsobovalo to typické počasí s nízkými mračny, účinná japonská protivzdušná obrana i přetrvávající technické problémy nových letounů B – 29.

LeMay nakonec přešel ke kobercovému nočnímu bombardování japonských měst zápalnými pumami z malých výšek. Přesné denní bombardování z velkých výšek pak bylo používáno jen výjimečně, pokud to počasí dovolilo, nebo když se jednalo o specifické cíle, jež nebyly zranitelné plošným bombardováním. Od března do července 1945 takto LeMayovy strategické bombardéry zničily asi 64 japonských měst. Jedním z nejničivějších náletů byl útok 325 bombardérů B – 29 na Tokio v noci z 5. na 6. března 1945. Američané shodili 1 665 tun zápalných bomb, zabili více než 100 000 civilistů, zničili 250 000 staveb a proměnili v popel 41km² města.

Odhaduje se, že veškeré zápalné a dvě atomové bomby svržené při LeMayově bombardování Japonska zabily mezi 330 000 a 1 000 000 japonských civilních obyvatel a kolem 476 000 jich bylo zraněno. Za zmínku rovněž stojí LeMayova role při realizaci operace Vyhladovění, která spočívala v zaminování japonských vodních cest a přístavů jakožto dodatečného opatření k přísné ponorkové blokádě. Cílem těchto operací bylo přerušit dovoz potravin do Japonska i zásobování japonské armády v zámoří. Poválečné analýzy potvrdily mimořádnou účinnost blokády, která by údajně sama mohla vést k porážce Japonska, kdyby byla zahájena dříve.

Lemayovy zásluhy za 2. světové války vyvolávají od samého začátku morální rozpaky. Když 2. světová válka skončila, bylo generálu LeMayovi 39 let. Měl před sebou ještě dalších 41 let života, z toho dvacet let služby v ozbrojených silách. Dokonce jednou, roku 1968, kandidoval neúspěšně na viceprezidenta jako nezávislý. Patřil k nejvýznamnějším americkým důstojníkům 20. století.