32. prezident Spojených států amerických Franklin Delano Roosevelt se narodil 30. ledna 1882 v Hyde Parku ve státě New York. Od roku 1896 navštěvoval soukromou střední školu v Gretonu. Ve škole dosáhl dobrého prospěchu, k zázračnému dítěti měl ovšem daleko. Po Gretonu následovala Harvardova univerzita, kde se v posledním roce studia zamiloval do své devatenáctileté sestřenice z pátého kolena Eleanor Rooseveltové a v roce 1905 s ní uzavřel sňatek. Jako čerstvý novomanžel a nastávající otec nastoupil na právnickou fakultu Kolumbijské univerzity. Roku 1907 složil státnice a stal se koncipientem wallstreetské právnické firmy Carter,  Ledyard and Milburn. Jeho původ a dosavadní úspěchy by mu zcela jistě zaručily skvělou kariéru v tomto oboru.

Ale Franklin Delano Roosevelt měl jiné plány. Již jako advokátský koncipient snil o dráze politika a o tom, že se jednoho dne stane prezidentem. V roce 1910 byl zvolen do senátu státu New York za demokratickou stranu. Ve svém prvním funkčním období se snažil především o prosazování zákonů chránících přírodu a omezujících lov a rybolov. Po znovuzvolení ve volbách roku 1912 byl Roosevelt 4. března 1913 ve Washingtonu jmenován náměstkem ministra námořnictva. Rooseveltovo působení na ministerstvu, časově se kryjící s 1. světovou válkou, do které USA vstoupily roku 1917, mu umožnilo ocitnout se v centru všeho dění. V roce 1918 navštívil Londýn, Paříž a západní frontu. Po návratu do Washingtonu v říjnu toho roku, požádal prezidenta Woodrowa Wilsona o převedení do aktivní služby. Ten však jeho žádost odmítl. Během sedmiletého působení na ministerstvu si Roosevelt vybudoval dobré jméno a v roce 1920 jej demokraté nominovali na viceprezidenta. On i prezidentský kandidát James Cox z Ohia však utrpěli těžkou porážku, od republikánské dvojice Warren Harding – Calvin Colidge. Bílý dům tak na dalších 12 let ovládli republikáni.

Roosevelt nepřijal porážku s těžkým srdcem, vždyť mu bylo teprve osmatřicet let. Rozhodl se rozmnožit svůj majetek podnikáním a stal se viceprezidentem záruční společnosti. Osud mu však uštědřil krutou ránu, která měla navždy změnit celý jeho život. Na dovolené roku 1921, kterou trávil společně s manželkou a syny na ostrově Portobello u pobřeží Nového Brunšviku onemocněl obrnou a od pasu dolů trvale ochrnul. Řadu dalších měsíců pohlcovalo všechnu jeho energii úsilí udržet se zpříma na lůžku. Bojem s chorobou strávil několik dalších let. Přestěhoval se do lázní Warm Springs v Georgii, kde plaval v termálních bazénech a zanedlouho již dokázal jezdit na koni či řídit speciálně upravený automobil. V roce 1928 už mohl s pomocí holí a výztuží ztěžka vstát, stále však potřeboval něčí pomoc. Ještě téhož roku, přemluven přáteli, kandidoval za Demokratickou stranu na guvernéra státu New York. Zvítězil těsnou většinou 25 000 hlasů ze čtyř miliónů odevzdaných.

V roce 1929 po krachu na Wallstreetské burze začala velká hospodářská krize. Roosevelt prosazoval mnoho reforem na zlepšení těžké situace pracujících. Jejich úspěch mu zajistil opětovné zvolení guvernérem, tentokrát vyšším rozdílem hlasů. Dne 22. ledna 1932 oznámil, že se zúčastní primárních voleb Demokratické strany v Severní Dakotě. Po čtvrtém kole hlasování byl nominován na prezidentského kandidáta. V listopadových volbách voliči odmítli trapnou nečinnost republikánů v čele s prezidentem Herbertem Hooverem a dali hlas Franklinu Delano Rooseveltovi, který přislíbil velké změny. V březnu 1933 se jako 32. prezident USA ujal úřadu.

Během pověstných sta dní v úřadě, to je od března do června, přijímala nová vláda jedno opatření za druhým ve snaze postavit zlomenou Ameriku opět na nohy. Peněžnictví a bankovní systém začaly podléhat zákonům, které usnadnily přístup k úvěrům a zavedly pojištění vkladů. Rooseveltův program obnovy byl pokřtěn na "New Deal" ( nový úděl ). Docházelo k budování obřích vodních děl, budování silnic a komunálních staveb. Velké změny se týkaly také těžby ropy a lesního hospodářství. Většině Američanů dodal "New Deal" odvahu a země se pomalu, ale jistě začala ubírat tím správným směrem. Ve volbách v roce 1936 Roosevelt zvítězil po tvrdé kampani drtivým způsobem, když získal většinu téměř ve všech státech Unie. Navzdory vítězství před ním leželo několik velikých problémů a to jak doma, kde stále ještě doznívala velká hospodářská krize, tak nebezpečné příznaky německého militarismu a japonské rozpínavosti.

Roku 1938 se nad Evropu pomalu začala stahovat válečná mračna. Roosevelt, ač sympatizující se svobodomyslnými státy ohrožovanými Německem a Itálií, razil v zahraniční politice, jako všichni jeho předchůdci heslo: "Ruce pryč od Evropy."Téhož roku však v důsledku tzv. "křišťálové noci" odvolal svého velvyslance z Berlína a poskytl vysoké půjčky Číně, svádějící boje s japonskými agresory. O rok později přijel do Washingtonu britský král Jiří VI. s královnou Alžbětou. Měsíc před vypuknutím války, přijal Roosevelt dopis od fyzika Alberta Einsteina, ve kterém Einstein varoval před pokroky německého výzkumu v oblasti jaderné fyziky a před možnostmi atomové bomby. Roosevelt si vzal z dopisu ponaučení a pověřil skupinku vědců výzkumem s úkolem zajistit Spojeným státům atomovou bombu.

1. září 1939 přepadl Hitler Polsko. V neděli 3. září Británie oznámila, že se i s celým rozsáhlým impériem nachází ve válečném stavu s Německem. Svět stanul na počátku největšího válečného konfliktu všech dob. Roosevelt hned věděl na čí stranu se postavit, nadále však dával přednost neutralitě. Jen výzbroj USA se začala zvětšovat rychlým tempem. Většina továren začala chrlit zbraně v nevídaném množství a 2. světová válka tak byla paradoxně nejlepším lékem na stále doznívající velkou hospodářskou krizi. Teprve v červnu roku 1940, kdy nacistická vojska vtrhla do Francie, Belgie a Nizozemí, dal Roosevelt najevo, že USA by mohly do konfliktu brzy zasáhnout. Proti pomoci USA Británii se stavělo mnoho Rooseveltových odpůrců. Roosevelt však byl neoblomný. Ještě před prezidentskými volbami roku 1940 nechal do Británie přepravit 50 vysloužilých torpédoborců. Dne 17. července zahájil kampaň, potřetí kandidoval na prezidenta a s přehledem zvítězil nad republikánským kandidátem Wendellem Willkiem.

Brzy ráno 7. prosince 1941 zaútočily japonské palubní letouny z šesti letadlových lodí admirála Naguma na Pearl Harbor. Během dne se několika vlnám útočníků podařilo zasadit Tichomořské flotile krutou ránu. Tři bitevní lodě byly potopeny, jedna najela na břeh a ostatní byly citelně poškozeny. Dále byly poškozeny 3 křižníky,  potopen 1 a poškozeny 2 torpédoborce. Na letištích bylo zničeno 140 amerických letadel. Zahynulo přes 2 500 amerických vojáků a 1 000 jich bylo zraněno. Japonci ztratili 30 letadel a 55 mužů. Druhý den Roosevelt vystoupil v Kongresu a prohlásil, že USA vstupují do války, ve které jde o budoucnost celého civilizovaného světa. Týž den vyhlásila Velká Británie válku Japonsku, Německo a Itálie vyhlásili USA válku o tři dny později. Roosevelt měl šťastnou ruku při výběru svých válečných spolupracovníků. Zatímco Churchill v první polovině války střídal velitele, jak ho napadlo a Stalin je za neúspěchy dokonce střílel, našel Roosevelt v Chesteru Nimitzovi, Georgi Marshalovi a především Dwightu Eisenhowerovi výtečné spolupracovníky. V roce 1943 se Roosevelt setkal v Casablance s Churchillem a oznámil, že Spojenci se nesmíří s ničím jiným, než s bezpodmínečnou kapitulací mocností Osy. Následovaly konference v Qubecku, Káhiře a Teheránu, na kterých se probíraly především válečné záležitosti.

Dne 7. listopadu 1944 dosáhl Roosevelt úspěchu, který nikdo před ním ani po něm nezopakoval. Stal se počtvrté prezidentem USA. Válka se pomalu začínala chýlit ke konci. V únoru 1945 se velká trojka, Roosevelt, Churchill a Stalin sešli v Jaltě na Krymu. Výsledek konference měl zpečetit poválečný osud světa. Roosevelt se zde dopustil několika chyb zejména, že nechal Stalinovi příliš volnou ruku v organizování poválečné Evropy ( mnohé národy se pak na celá desetiletí ocitly pod komunistickou nadvládou ) a že přiznal Sovětům právo veta v Radě bezpečnosti OSN. Sověti nikdy neopomněli tohoto práva užívat. Rooseveltova důvěřivost a chyby v úsudku jsou omlouvány, neboť odcestoval na Jaltu, jako umírající muž. Zemřel 12. dubna 1945 v 15:35 odpoledne ve věku 63 let. Do porážky Německa zbývaly 4 týdny, do porážky Japonska ještě 4 měsíce. Jeho smrt ochromila Kongres i celý národ. Spolu s ním odešla jedna z největších osobností 20. století.