Pavel Rotmistrov se narodil v roce 1901 ve Skovorkově. V roce 1931 absolvoval vojenskou Frunzeho akademii. V rusko – finské Zimní válce působil jako náčelník štábu 3. mechanizovaného sboru, s nímž se zúčastnil i prvních bojů proti Němcům v červnu 1941. V září 1941 se stal velitelem 8. tankové brigády, jež od ledna 1942 nesla název 3. gardová tanková brigáda. Od dubna 1942 velel 7. tankovému sboru, který byl později přejmenován na 3. gardový tankový sbor. Jako velitel 7. tankového sboru Stalingradského frontu se při protiofenzívě u Stalingradu 19. prosince 1942 podílel na obraně linie podél řeky Myškova a způsobil útočícím Němcům těžké ztráty, když přispěl k zastavení von Mansteinova postupu.

U Kurska velel Rotmistrov 5. gardové tankové armádě, v jejímž čele stál od února 1943a která byla součástí Koněvova Stepního frontu. Ve dnech 11. – 12. července byl nucen podniknout rychlý přesun na vzdálenost 340 kilometrů a dosáhnout vesnice Prochorovky, což provedl velice zdatně a k cíli dospěl, aniž si toho nepřítel všiml. Ruské oddíly v této oblasti však byly pod velkým tlakem a Rotmistrov musel sám bez cizí podpory podniknout protiútok. V této akci angažoval 1 500 tanků a samohybných děl a po jeho prudkém postupu nebyli Němci schopni vytlačit ho z pozic, které dobyl.

Němci ztratili 10 000 mužů a 300 tanků, sami Sověti utrpěli ještě vyšší ztráty, které však mohli rychle nahradit. Poté se Rotmistrov 3. srpna zúčastnil protiútoku ve směru na Charkov. V lednu 1944 sloužil Rotmistrov opět pod Koněvem v rámci jeho 2. ukrajinského frontu a poté byl v dubnu 1944 povýšen na maršála tankových vojsk a zástupce velitele tankových a mechanizovaných vojsk Rudé armády. Pavel Aleksejevič Rotmistrov zemřel v roce 1982 v Moskvě.