Maršál Malinovskij se narodil roku 1898 v Oděse. Byl snad jediným ze skupiny nejslavnějších sovětských maršálů, který v mládí poznal život na Západě. Za 1. světové války se roku 1915 přihlásil k ruským jednotkám vyslaným do Francie. Po skončení 1. světové války dokonce vstoupil do francouzské Cizinecké legie v severní Africe, kde se stal poddůstojníkem. Již v roce 1919 se však vrátil do Ruska.

Po celkem standardní vojenské kariéře v Rudé armádě v letech 1927 – 1930 absolvoval Vojenskou akademii. Roku 1936 byl vyslán jako vojenský poradce republikánské vlády do Španělska. Toho zřejmě zachránilo od možného zastřelení v době Stalinovy čistky důstojnického sboru. Stalin začal o Malinovském pochybovat až v době bitvy o Stalingrad. Od září 1939 do března 1941 působil Malinovskij jako profesor na Vojenské akademii, ale po vypuknutí války přešel definitivně do velitelských funkcí. Jako velitel Jižního frontu zažil v první polovině roku 1942 největší neúspěch své kariéry, když byl jeho front zcela rozbit německou převahou a přišel o 200 000 mužů. Přesto zůstal ve velení i nadále. V listopadu 1942 byl jmenován velitelem 2. gardové armády. Jedním z jeho nejvýznamnějších příspěvků k sovětskému vojenskému úsilí pak byla úporná obrana na řece Myšková, která zabránila polnímu maršálovi von Mansteinovi, aby pronikl k 6. armádě obklíčené ve Stalingradu.

V průběhu roku 1943 Malinovskij v čele 3. ukrajinského frontu osvobodil Donbas a západní Ukrajinu. Od května 1944 jako velitel 2. ukrajinského frontu pronikl do Rumunska, následně do Maďarska a v únoru 1945 dobyl Budapešť. V dubnu 1945 obsadil 2. ukrajinský front jižní Slovensko a část Rakouska a osvobodil Brno. Po kratší zastávce pokračoval v bojích na jihozápadní Moravě. Malinovského vojska, složená z velké části z různých trestných jednotek, se vyznačovala neukázněností a získala si špatnou pověst svým hrubým zacházením s civilním obyvatelstvem. Vojáci ve velkém rozsahu kradli a znásilňovali ženy. V prvních dnech května dostal Malinovskij rozkaz, aby postupoval z jihovýchodu k Praze. Prahu však s několikahodinovým předstihem osvobodila 3. a 4. gardová tanková armáda maršála Koněva útočící z prostoru Drážďan. Poslední válečná mise zavedla Malinovského na Dálný východ, kde se jako velitel Zabajkalského frontu zúčastnil v srpnu 1945 invaze do Mandžuska a obsazení přístavu Port Arthur, o který Rusko přišlo po prohrané rusko – japonské válce.