Kulik se narodil roku 1890 v Dudnikovu u Poltavy. Dělostřelec a věčný milovník všech rozkoší Kulik se stal Stalinovým přítelem v době, kdy velel jeho dělostřelectvu u Caricynu za občanské války. Někde v roce 1918 bohužel ustrnuly i jeho znalosti vojenské techniky. Ani během následujících dvou desetiletí, kdy údajně absolvoval vyšší vojenské vzdělání a stále rostl ve funkcích a hodnostech, se jeho vojenské kompetence nijak nezlepšily. Přátelství Stalinovi ovšem nezabránilo, aby nechal unést, zavřít a zastřelit Kulikovu manželku Kiru, kterou snad podezíral z kontaktů s kontrarevolucionáři.

Skutečnost, že těsně před 2. světovou válkou byl velitelem dělostřelectva Rudé armády člověk, který věřil, že tanky nikdy nemohou nahradit koně, který zbrzdi výrobu vynikajícího tanku T – 34, který nesnášel protitankové dělostřelectvo, odmítal raketomety Kaťuša a používání min a který těžce nesl, když Finové za Zimní války v letech 1939 – 1940 nedodržovali hodinový polední klid dokazuje, do jakých konců Stalin obranu SSSR zavlekl. Kulik se přes zjevné projevy své nedostatečné kompetence zúčastnil všech sovětských válečných podniků v letech 1939 – 1940 a v květnu 1940 byl povýšen do hodnosti maršála Sovětského svazu. Po vypuknutí války byl několikrát vyslán jako představitel velení na kritická místa a nesl zodpovědnost za sovětské porážky v Bělorusku, Novgorodu a při evakuaci na Krymu.

V únoru 1942 Kulik konečně stanul před vojenským soudem, ale byl pouze degradován na generálmajora a zbaven všech vyznamenání. Jiní velitelé byli za obdobné chyby mučeni a zastřeleni, pokud možno veřejně. V dubnu 1943 se stal velitelem 4. gardové armády, s níž se do září téhož roku podílel na osvobozování Ukrajiny. Poté zastával týlové funkce. V červnu 1944 mu byla vrácena většina vyznamenání. Kulik ovšem sehrával dlouho tragickou úlohu Stalinova udavače, jenž přivedl na popraviště řadu vojenských velitelů. Jenže jak se říká, všeho do času. Po válce, kterou Kulik přečkal sice se šrámy, ale díky Stalinovi živý, si dovolil jednou do telefonu zažehnat, že za úspěchy ve válce si nespravedlivě připisují zásluhy politikové na úkor vojáků. Berija ho pochopitelně dal odposlouchávat a Stalin usoudil, že Kulik žil už příliš dlouho. V roce 1947 ho zatkli a roku 1950 zastřelili. Údajně pro zradu.