Anielewicz, který pocházel z dělnické rodiny se narodil roku 1919 ve Wyszkóvu, vychodil židovské gymnásium. V dětství byl členem sinoistické mládežnické organizace Betar, orientované mimo jiné na židovskou sebeobranu. Ve Varšavě pracoval aktivně v sionistické organizaci Ha šomer ha cair. Po kapitulaci Polska v roce 1939 uprchl nejprve do Vilniusu v Litvě, ale vrátil se dobrovolně do varšavského ghetta, kde začal vydávat ilegální noviny Neged Hazerem ( Proti proudu ) a věnoval se organizaci kulturní a výchovné činnosti. Když koncem léta 1942 jednotky SS deporotovaly bez jakéhokoliv odporu z ghetta na 265 000 židů do vyhlazovcího tábora v Treblince, pobýval zrovna v západním Polsku, kde ilegálně šířil protinacistické myšlenky.

Anielewicz se urychleně vrátil do Varšavy a začal přesvědčovat židovské představitele ghetta, že je nutné se proti nacistům postavit se zbraní v ruce. Členové rady starších v ghettu se nejprve proti těmto návrhům bránili argumentací, že odpor by mohl vést ke konfrontaci a úplné likvidaci ghetta. Nakonec se však mladší aktivisté přiklonili k Anielewiczovu stanovisku a byla vytvořena Židovská bojová organizace ( Zidowska Organizacja Bojowa – ZOB ) a Anielewicz se stal jejím velitelem. Ihned zahájil výcvik, výstavbu obranných postavení a opatřování zbraní.

Když 18. dubna 1943 Němci znovu vstoupili do ghetta, aby vybrali židy k dalšímu transportu do tábora smrti v Treblince, přivítala je ZOB střelbou a granáty. Povstání a pouliční boje trvaly čtyři dny, padlo při nich 50 Němců a téměř všichni bojovníci ZOB, až na samotného Anielewicze. Poté se Němci stáhli a nastala dvouměsíční přestávka. Během ní se Němci pokoušeli zbývající obyvatele ghetta různými podvody přimět, aby se dali odvést do Treblinky bez odporu. Anielewicz se v této době stal faktickým velitelem ghetta a obnovil přípravy obrany.

Dne 19. dubna se Němci vrátili s 2 000 vojáky a s několika obrněnými vozidly a tanky. V boji, který trval do 8. května, měla ZOB nejprve úspěch, ale nakonec musela začít ustupovat. Když Němci objevili velitelství ZOB, civilní obyvatelé ghetta se vzdali, zatímco nacisté použili proti obráncům ghetta bojový plyn. Anielewicz a stovka jeho spolubojovníků padli. Židovští bojovníci, kteří nebili zabiti, si sami vzali život, aby nepadli do zajetí. Toto statečné gesto patří v židovské tradici odporu proti utlačovatelům k největším po podobném, k němuž došlo při obraně pevnosti Masada za židovského povstání v době vlády císaře Vespasiana roku 72 – 73. Zbývající příslušníci ZOB v ghettu pokračovali v boji i po likvidaci velení až do 16. května 1943.