Generál Wladyslaw Anders se narodil roku 1892 v Blonie v Rusku. Když bylo Polsko roku 1939 napadeno Německem a Sovětským svazem, sloužil Anders v jízdním pluku. Dne 17. září 1939 byl zajat Rudou armádou a do roku 1941 držen v gulagu v Sovětském svazu. Měl ale štěstí – několik desítek tisíc jeho kolegů důstojníků polské armády, se stalo v roce 1940 obětí Stalinovy zvůle a bylo povražděno ve smutně proslulém Katyňském lese a jeho okolí.

Stalinova vláda po obsazení východní části Polska a pobaltských států provedla na základě smlouvy Molotova a Ribbentropa v těchto zemích svéráznou socialistickou revoluci a rychle pozatýkala a deportovala do koncentračních táborů na Sibiři stovky tisíc sociálně nežádoucích obyvatel ( příslušníků vyšších společenských tříd, inteligence, důstojníků apod. ), pokud je rovnou nenechala povraždit. Takže zatímco na západ od sovětsko – německé demarkační čáry začali Němci likvidovat nepřátele rasové, Sověti na východ od ní přistoupili k obdobnému zacházení s nepřáteli třídními.

Teprve po napadení Sovětského svazu Německem v červnu 1941 byl Anders propuštěn. Sovětská vláda začala usilovat o vytvoření polské armády, která by bojovala po boku Rudé armády a stala se zástěrkou poválečného ovládnutí Polska Sovětským svazem. Anders,který poměrně brzy získal do své armády 80 000 Poláků mezi zajatci a dalšími příslušníky národa uvězněnými po obsazení východu Polska v SSSR, odmítl tuto úlohu hrát. Pod tlakem západních Spojenců i polské exilové vlády se mu podařilo převést své vojáky na Blízký východ, kde byl vytvořen Polský sbor. Ten se po spojenecké invazi do Itálie stal součástí 8. britské armády.

Hlavní Andersovou zásluhou za 2. světové války byl tedy fakt, že v exilu oživil polskou armádu a zapojil ji do válečného úsilí Spojenců. Obnovil také její dobrou pověst pošramocenou rychlou porážkou v roce 1939. Do konce války bojovalo pod polskými prapory na různých frontách 250 000 vojáků, takže polská armáda zaujala i po kapitulaci Polska důležité místo mezi spojeneckými armádami. Symbolem polského podílu na vítězství nad Státy Osy v Evropě se stalo dramatické dobytí italského kláštera Monte Casino, hlavního opěrného bodu Kesselringovy – Gustavovy linie ve střední Itálii. Kombinovaný útok zahájený v noci z 11. na 12. května 1944 prolomil německou obranu na několika místech směrem na západ od Monte Casina k moři a samotné Monte Casino odřízl. Klášter dobyl po urputném boji 18. května polský Andersův sbor. Cesta k osvobození Říma, k čemuž došlo 5. června 1944, byla tedy otevřena. Ne náhodou zde byl na vlastní přání po své smrti pochován na hřbitově padlých Poláků i sám generál Anders. Ten zemřel roku 1970 v Londýně.