Juliusz Rómmel se narodil roku 1881 v Grodně. V roce 1903 se stal profesionálním dělostřeleckým důstojníkem v ruské armádě. V červnu 1916 byl povýšen do hodnosti plukovníka dělostřelectva. Do září 1917 sloužil v ruské armádě, poté se zúčastnil formování polských oddílů na Ukrajině. V roce 1918 se stal velitelem lehké brigády III. sboru v Kyjevě. Od června roku 1918 byl internován Rakušany. Téhož roku v listopadu se dostal do Varšavy, vstoupil do polské armády a stal se velitelem 8. dělostřeleckého pluku a o rok později i velitelem I. dělostřelecké brigády polských legií. Dne 1. května 1919 byl povýšen do hodnosti brigádního generála a stal se velitelem 1. pěší divize.

Od července 1920 do června 1921 byl velitelem 1. jezdecké divize. Jím vedená jízda dosáhla za polsko – sovětské války ( 1920 ) taktického vítězství v bitvě u Komarowa nad 1. jezdeckou armádou Semjona Buďonného. V letech 1921 – 1924 byl inspektorem jízdy 1. armády ve Vilně. Dne 1. června 1928 povýšil do hodnosti divizního generála. V letech 1926 – 1929 byl generálem pověřeným zvláštními úkoly na Generálním inspektorátu ozbrojených sil, poté do roku 1939 armádním inspektorem.

Po německé invazi v září 1939 velel armádě Lodž a poté vedl obranu Varšavy. Většina odborníků se shoduje, že jeho hrubé chyby ve velení a nerespektování rozkazů vrchního velení výrazně urychlily zhroucení polského odporu. Po polské kapitulaci byl uvězněn v zajateckém táboře, ze kterého ho osvobodily až v roce 1945 spojenecké jednotky. Generál Juliusz Rómmel zemřel v roce 1967.