Polská armáda neměla proti Němců v září 1939 šanci ,i přesto ale dokázala díky často až sebevražedné odvaze připravit mnohem lépe vybavenému a početnějšímu nepříteli řadu perných chvil. Němci ztratili během polské kampaně prakticky celou obrněnou divizi, tisíce mužů a nejméně čtvrtinu leteckých sil. I tak je ale překvapením, že jedním z prvních tankových es 2. světové války byl Polák, Roman Orlik. Před začátkem války prošel výcvikem ve školícím středisku tankových vojsk v Modlinu a právě odsud byl při mobilizaci v srpnu 1939 povolán ke službě u 71. tankového praporu Velkopolské jízdní brigády Poznaňské armády.

Jako důstojnickému kadetovi mu v prvních dnech invaze přidělili skupinu tančíků typu TKS a TK, které se do ostrého souboje s nepřátelskými obrněnými jednotkami neměly vůbec dostat, ale právě k tomu v září 1939 došlo. Orlikova tanková skupina se v prvních zářijových týdnech účastnila bojů západně od Varšavy v okolí řeky Bzury. I přes významné počáteční úspěchy se Poláci kvůli hrozícímu obklíčení museli z tohoto prostoru stáhnout směrem k hlavnímu městu. Při této operaci zaznamenal Orlik první úspěchy, když se mu 14. září v nepřehledném terénu Kampinoského lesa povedlo zničit tři německé tanky 4. obrněné divize.

Jeho hvězdné chvíle ale přišly o něco později. Orlikovi muži si 18. září během průzkumu všimli na lesní cestě stop po pásech tří německých tanků a po chvíli zjistili, že se vracejí zpět po stejné trase. Polské tanky se tak na rozkaz svého velitele skryly v lesním podrostu a vyčkávaly na příjezd nepřítele, který se zanedlouho objevil. Orlik nařídil zahájit palbu. Zatímco první německý tank byl vyřazen z boje hned po prvním výstřelu, u druhého prorazily střely polských kanonů trup až na třetí pokus. Třetí německý tank se pak pokusil nebezpečné místo rychle projet, ale Orlikův stroj ho po chvíli pronásledování znehybnil přesným zásahem do zadní části.

Dalších úspěchů Orlik dosáhl hned následujícího dne v boji u vesnice Sierakowo. Jeho skupina zde dokázala zničit dokonce celkem sedm německých tanků různých typů. Roman Orlik však nakonec musel svůj tančík TKS, u něhož vyčerpal všechno palivo i zásoby munice opustit a spolu se svou brigádou ustoupit k Varšavě, kde se zapojil do dalších bojů. Po kapitulaci polské armády a krátkém zajetí se přidal k polskému hnutí odporu, v jehož řadách se dočkal konce války. Za svou odvahu a bojové zásluhy byl po válce oceněn řádem Virtuti militari, nejvyšším polským vojenským vyznamenáním.. V osvobozeném Polsku se pak vrátil ke studiu architektury, které se věnoval až do své smrti v roce 1982.