Otto Ruge se narodil v roce 1882 v Christianie. Již ve svých 20 letech se stal armádním důstojníkem. V roce 1905 zahájil studium na vojenské škole. Později sloužil v různých funkcích norského generálního štábu. Nakonec se v hodnosti plukovníka stal v roce 1933 náčelníkem generálního štábu. Z této pozice však o 5 let později, v roce 1938, odstoupil a následně byl jmenován generálním inspektorem pěších jednotek.

Po německém útoku na Dánsko a Norsko, který byl zahájen 9. dubna 1940 a je znám pod kódovým označením operace Wasserübung ( Cvičení na Vezeře ), převzal po odvolaném generálu Kristiánu Laakem post velitele norské obrany. Současně byl také povýšen na generálmajora. Rugeho strategie spočívala v tom, že dal mladým důstojníkům prakticky volnou ruku ve velení, současně se snažil sestavovat improvizované bojové skupiny, které měly bránit německému postupu kdekoli to bylo možné a sbírat čas do zásahu spojeneckých vojsk. Tato strategie však nakonec nestačila, spojenecký zásah nebyl dostatečný, načež se britské, francouzské a polské jednotky musely ze severního Norska stáhnout. Samotní Norové sváděli urputný, ale marný odpor, který skončil 10. června 1940 jejich kapitulací.

Po zlomení norského odporu, na rozdíl od krále Haakon VII. a vlády neodešel do exilu a tak byl generál internován v koncentračním táboře. Důvodem bylo, že stále prohlašoval, že boj mezi Norskem a Německem neskončil a také stále vyzíval k odporu. V červenci 1943 byl převezen do saské pevnosti Königstein, následovala polská Toruń až se nakonec dostal do tábora Oflag XXI – C v Ostrzeszówě, kde byli drženi další norští důstojníci. Po osvobození se stal v létě 1945 znovu vrchním velitelem, ale již v lednu 1946 odstoupil kvůli sporům s ministrem obrany Jensem Christianem Haugem. Poté mu bylo uděleno četné bydliště ve tvrzi Hoytorp, kde také v srpnu 1961 Otto Ruge zemřel.