Knöchlein se narodil v roce 1911. Byl důstojníkem odpovědným za masakr stovky britských válečných zajatců během bojů provázejících ústup vojsk Spojenců k Dunkerque v květnu 1940. Dne 27. května 1940, během bojů ve Francii, nedaleko vesnice Le Paradis, se vojáci 2. britského norfolkského pluku opevnili na jedné farmě a brzdili postup vojáků divize Totenkopf. Vojáci déle než hodinu zdržovali Knöchleinovu rotu přesnou palbou, přičemž několik jeho mužů zabili nebo zranili. Britům nakonec došlo střelivo a rozhodli se kapitulovat. Vyvěsili bílou vlajku, složili zbraně a se zdviženými pažemi opustili farmu. Knöchlein je nechal prohledat a poté odvést na jinou farmu, kde byli vojáci postaveni ke zdi stodoly a postříleni křížovou palbou dvou těžkých kulometů. Střelba trvala tak dlouho, dokud byl slyšet nářek raněných. Knöchlein potom pověřil několik vojáků, aby svými bodáky nebo střelbou do hlavy dorazili ty, kteří ještě projevovali znánky života.

Asi po hodině Knöchlein spokojený se svým dílem a jistý, že nikdo nepřežil, zavelel své jednotce k odchodu. Jako zázrakem se dvěma vojákům podařilo přežít. Unikali zajetí až do doby, než je vážnost zranění jednoho z nich přinutila vzdát se vojákům Wehrmachtu. Raněný Albert Pooley byl nakonec vrácen do Velké Británie, kde vypověděl o události v Le Paradis. Když vyšly najevo podrobnosti o masakru, divize Totenkopf i německá armáda, které divize podléhala, zahájily vyšetřování. Jeho výsledkem bylo konstatování, že boje byly tehdy mimořádně kruté a byly zjištěny důkazy o tom, že Britové použili střely dum – dum. Po válce byly exhumovány ostatky vojáků a nalezení francouzští svědkové tehdejších událostí. Knöchlein stanul před britským soudem a byl odsouzen k smrti. Byl oběšen v roce 1949 v Hamelnu ve Weseru na severozápadě Německa ve věznici pod britskou kontrolou.