Hausser se narodil v roce 1880. Do vojenských služeb vstoupil jako důstojnický kadet. Důstojnické hodnosti dosáhl ještě před vypuknutím 1. světové války, během níž sloužil jako velitel jednotky a štábní důstojník. V roce 1932 odešel z Reischwehru v hodnosti generálmajora. V roce 1934 znovu vstoupil do ozbrojeného sboru, když začal sloužit u SS – Verfügungstruppe. V roce 1936 se stal inspektorem organizace. V této funkci plně uplatnil své vynikající velitelské kvality. Podílel se na vytváření základních řádů a příruček, které se používaly v běžné praxi jednotek SS. Muž, kterého vojáci přezdívali Papa Hausser, jednotky SS dalekosáhle ovlivnil. Zúčastnil se tažení do Polska i do Francie. Divize Das Reich, které velel, byla poté odvelena na východní frontu. Zde si Hausser vysloužil Rytířský kříž Železného kříže. O dva měsíce později byl vážně zraněn a přišel o jedno oko. Černá záslepka, kterou od té doby používal, se stala jeho charakteristickým doplňkem na bojišti i mimo něj.

Jeho vojenské výkony byly pozoruhodné. Sovětská ofenzíva z počátku roku 1943 přinesla ztrátu Kursku a ohrozila Charkov. Hitler nařídil Hausserovi, který tehdy velel II. tankovému sboru SS, aby město ubránil za každou cenu. Hausser si však uvědomoval, že pokud by se svými vojáky zůstal ve městě obklíčen, byl by to pro ně konec. Dne 15. února proto Charkov vyklidil, aby ho brilantním protiútokem v březnu dobyl zpět. Jeho rozhodnutí nepochybně zachránilo sbor Waffen – SS před zničením, naopak Rudé armádě tato operace přinesla těžkou porážku.

Hausserovo vítězství bylo pro Němce morální vzpruhou, velmi potřebnou po katastrofální bitvě u Stalingradu. Za úspěšné vojenské operace, jako bylo opětovné dobytí Charkova, byl Hausser v průběhu svého velení II. tankovému sboru SS vyznamenán jako 216.  Dubovými ratolestmi ( Hitler nicméně čtyři měsíce váhal, než jej za vítězství u Charkova mezi vyznamenané zařadil ). Když německým silám hrozilo v roce 1944 obklíčení Spojenci u Falaise, Hausser účinně řídil akce k prolomení obklíčení. Přitom byl opět vážně zraněn. Jeho statečnost mu přinesla řád Dubových ratolestí s meči ( byl 90. příjemcem tohoto vyznamenání ). V posledních měsících války velel armádní skupině G a to až do svého zajetí v dubnu 1945. Zemřel v Ludwigsburgu v prosinci 1972.