Wilhelm Stuckart se narodil v roce 1902. Rodák z Wiesbadenu, byl právníkem a horlivým stoupencem Adolfa Hitlera. Navrhl zákony, které představil v roce 1935 na stranickém sjezdu v Norimberku a které od září téhož roku vstoupily v platnost. Stuckart nahradil Hanse Pfundtnera na postu hlavního státního sekretáře ve Frickově ministerstvu vnitra, od roku 1935 jej Heinrich Himmler využíval ke kontrole ministerstva. Po smrti ministra spravedlnosti Gürtnera 22. ledna 1941 požadoval Himmler, aby správu civilního práva převzalo ministerstvo vnitra, kde by ji mohl kontrolovat prostřednictvím Stuckarta.

Stuckart byl zděšen konečným řešením a snažil se Adolfa Eichmanna přesvědčit, aby byly ušetřeny hraniční kategorie Židů, položidovských míšenců a lidí, kteří pocházeli ze smíšených manželství. Eichmann však na svých postojích nehodlal nic měnit. Stuckart se obrátil přímo na Himmlera a navrhl, aby se u Židů prováděla spíše sterilizace, i když zjistil, že je tento návrh prakticky nerealizovatelný.

Reichsführer – SS Heinrich Himmler se nechal Stuckartovými podněty ovlivnit a vydal nařízení, podle něhož měly být ušetřeny životy Židů narozených ve smíšených manželstvích. Jednalo se asi o 28 000 lidí. Po atentátu na Adolfa Hitlera z 20. července 1944 vyslýchal Stuckart jednoho z vůdců spiklenců, Paula Kansteina, ale nakonec ho propustil. Po válce byl v roce 1949 souzen při procesu s pracovníky ministerstva zahraničí. Jeho humánní jednání v době války, při kterém nesl značné osobní riziko, bylo vzato v úvahu jako polehčující okolnost. Stuckart byl odsouzen ke 3 letům a 10 měsícům vězení. Byl propuštěn den po svém odsouzení. Wilhelm Stuckart zahynul v roce 1953 nedaleko Hannoveru při autonehodě.