Eicke patřil k nejbrutálnějším divizním velitelům Waffen – SS. Narodil se v Alsasku – Lotrinsku v roce 1892. Za 1. světové války sloužil jako armádní účetní, poté vstoupil do Freikorpsu. Zúčastnil se šarvátek s polskými jednotkami, které napadaly německé východní hranice. V roce 1923 pracoval jako agent proti průmyslové špionáži pro firmu I. G. Farben. Roku 1927 vstoupil do policie, o rok později byl však propuštěn za své výroky na adresu francouzských okupačních sil a Výmarské republiky. Vstoupil do NSDAP a SA, později přešel k SS, kde se vypracoval na velitele pluku SS v Porýní – Palatinátu. V březnu 1932 byl odsouzen ke dvouletému trestu odnětí svobody za účast na pumovém atentátu na politické oponenty, uprchl však do Itálie. Do Německa se vrátil o rok později, kdy se moci v zemi chopil Adolf Hitler.

Eicke byl klíčovou postavou při likvidaci Ernsta Röhma a jeho spolupracovníků. V poledne 1. července 1934 osobně zastřelil Ernsta Röhma v jeho cele ve věznici ve Stadlheimu poté, co Röhm odmítl spáchat sebevraždu. V létě téhož roku, v přímé souvislosti s výsledky Röhmovy čistky, byla zrušena většina neoficiálních koncentračních táborů SA. Zbývající tábory SA byly ze správy civilních úřadů předány SS. První profesionální jednotka táborových strážců SS byla vybrána z příslušníků Allgemeine – SS. Jednotka spadala pod vrchní velitelství SS pro jižní okres, které do jednotky zařazovalo nepohodlné členy SS. Životní podmínky strážců tábora byly o jen málo lepší než podmínky vězňů. V červnu 1933 Eicke převzal velení strážní jednotky, zlepšil podmínky, ve kterých žili strážci, pozvedl jejich morálku a disciplínu a stanovil pravidla služby strážců a režimu vězňů, které zůstaly prakticky nezměněny až do konce války. Jako výraz uznání za odváděné služby jej Heinrich Himmler v roce 1934 jmenoval inspektorem koncentračních táborů a velitelem jednotek táborových stráží SS Totenkopfverbände, střežících stále větší počty vězňů.

Koncem roku 1938 Eickeho muži získali základní vojenský výcvik. Když vypukla 2. světová válka, zorganizoval z jednotek strážců koncentračních táborů divizi SS Totenkopf. V zimě roku 1939 Eicke absolvoval další vojenskou přípravu v Obermüssingenu ve Württenbersku. Divize se v roce 1940 zapojila do bojů na severu Francie, Eicke však nebyl spokojen. Byl přesvědčen, že armádní velení jeho jednotce svěřuje druhořadé úkoly. Jeho divize poté bojovala na východní frontě. Eicke se vyznamenal svým velením divizi obklíčené u Děmjanska. Boje byly na tomto úseku velmi kruté, provázené vysokými ztrátami na obou stranách. Mezi prosincem 1941 a březnem 1942 divize Totenkopf ztratila 7 000 mužů. Byla však ponechána na frontě až do října 1942, přičemž po celou dobu odrážela sovětské útoky. Boj divize byl úspěšný, ovšem za celkového zničení jednotky. Při jediném mohutném sovětském útoku ztratila jednotka na 1 000 mužů. V době, kdy byla stažena z fronty, jí zbývalo 6 400 mužů. 26. února 1943 Eicke v malém letadle Storch kontroloval pozice své jednotky, když bylo letadlo sestřeleno a dopadlo na území ovládané nepřítelem. Za cenu života několika dalších vojáků bylo Eickeho tělo dopraveno k jednotce. Eickemu se dostalo poslední pocty v podobě pohřbu ve vikinském stylu a to v Rusku na divizním pohřebišti u Orelky.