Bouhler se narodil v Mnichově v roce 1899. Bojoval v 1. světové válce, kde byl vážně zraněn, po válce se věnoval nakladatelské činnosti. V roce 1921 se stal jedním z prvních členů NSDAP, kteří se později označovali jako staří bojovníci. Bouhler se podílel na vydávání stranického listu Völkischer Beobachter, v letech 1925 – 1934 byl obchodním zástupcem listu. V roce 1933 byl povýšen na říšského vedoucího ( Reichsleiter ), v roce 1934 se stal nástupcem Heinricha Himmlera na funkci policejního presidenta Mnichova. Později téhož roku byl jmenován velitelem Hitlerova soukromého kancléřství. Tato událost měla pro Bouhlera veliký význam. Stal se prakticky jedním z členů Hitlerova sekretariátu. Bouhler nastřádal řadu postů v nakladatelském průmyslu.

Stal se rovněž předsedou cenzorské komise rozhodující o tom, které knihy splňují představy nacistů a mohou být vydány a které nikoli. V roce 1939 svěřil Adolf Hitler Bouhlerovi a dr. Karlu Brandtovi odpovědnost za program eutanazie ( fyzické likvidace duševně či tělesně postižených ). Reakce veřejného mínění nakonec Hitlera přinutila tento program zrušit. Bormannovy ambice přispěly k tomu, že Hitlerovo soukromé kancléřství bylo začleněno do stranického, čímž Bouhler v roce 1944 přišel o významný post. Když se jej a jeho ženu pokoušeli v květnu 1945 zatknout Američané, spáchali manželé Bouhlerovi sebevraždu.